Změna

Změna společenského systému, nový svět, spasení a cesta do ráje, příchod Kristova království.

Netřeba se čehokoliv bát krom sebe sama,
Existuje tedy opravdu svobodná vůle a jaká je povaha změny ?
je to o změně našeho způsobu myšlení,
nebo je třeba měnit něco kolem nás ?

Hra jednoty všeho
a čas v nečasu jednoty všeho, tedy pohyb v nepohybu.

Na nekonečné dokonalé hladině oceánu neměnné dharmy nečasu, nepohybu a neprostoru, na hladině možností všech možností, na hladině stálosti a nezměrné krásy a radosti a na hladině neměnné stálosti, neustále vznikají a zanikají a prolínají se světy možností v iluzorní hře času. V dokonalém reji neustále přeměny kdy neměnná stálost hladiny si hraje neustále nekonečna nádherně krásných a dokonalých her v oslepujícím nekonečnu neustálé metamorfózy forem a tvarů v jejich prolínání a propojení v dokonalé vyváženosti jednoty všeho. Vzniká zde opravdu něco a zaniká, či nikoliv. Ano i ne taková je pravda, jen vše je vždy v naprosto vyváženém stavu protikladů jednoty. A jen stálá radost zde neustále zůstává a je zde nějaká bolest, nesvoboda a náhoda ? Ano, či ne ? Co je skutečné a co je iluze ? Opravdu skutčná je jen jednota všeho, vždy a ve vešem, která neni duální i když a také právě pro to dualitu vytváří. Jednota je to pro co žijem, co už jsme byli a k čemu se vracíme, protože jen nekonečná, stálá radost, láska a štěstí  je naše jediná a skutečná přirozenost, kterou si už déle nemusíme odpírat.

Není se čeho bát

Ve skutečnosti se opravdu není třeba vůbec ničeho bát a není třeba ani nic napravovat ve světě kolem nás, ale jediné co je opravdu třeba, je měnit své myšlení a svůj pohled na realitu kolem nás. Protože to co máme ve vlastní mysli nám realita kolem nás zrcadlí a mi si tak vytváříme svou soukromou vlastní iluzorní realitu. Ve skutečnosti totiž realita kolem nás nevytváří naší mysl, ale jen ji ovlivňuje a je to jen naše mysl, kdo skutečně spolu s naším vyšším já realitu kolem nás vytváří. V moudrých knihách je psáno, že to co je nahoře, je jako to co je i dole, tedy to co platí pro jednotlivce, platí i pro různé skupiny lidí a stejně tak i pro lidstvo jako celek. To jaká bude tedy realita lidstva jako celku závisí na tom, jaký bude stav mysli a tím i emocí lidstva jako celku, protože tohle je doopravdy zcela demokratické. Ale to jaká bude realita každého z nás závisí jen na stavu mysli každého z nás.

Obecný pohled z iluze na realitu 

současných dnů , kolem nás

Pohled většiny z nás tedy s otazníkem ohledně té většiny je, že v dnešní době se tedy hovoří o postmoderním způsobu myšlení, které je velmi kritické a málo konstruktivní. Politika je byznys, který nic ve skutečnosti neřeší. Dále se hovoří o neudržitelnosti současné ekonomiky i stávajícího společenského zřízení a hovoří se o tom, že hrozí, že dojdou suroviny, voda se stává strategickou záležitostí a hrozí i ekologická krize obecně a to navíc i v důsledku lidské činnosti. Hovoří se o tom, že pokud něco rychle nezměníme a nezačneme dělat něco jinak, tak hrozí nový Armegedon. Kolem nás je zdánlivě spousta dění a spousty toho, co by nás mohlo ohrozit a naše budoucnost se může rýsovat velmi černě a proto tedy musíme být velmi opatrní a máme opravdu důvod ke strachu. Je tedy třeba rychle jednat a snažit se něco měnit ve světě kole nás, aby byl lepší a abychom měli nějaké zabezpečení a protiopatření proti tomu, co nám hrozí, jednak s toho, co už se děje a hlavně také z toho, co hrozí že nastane.
Tohle je pohled na svět lidí, kteří moc nerozumí tomu o čem je skutečná realita kolem nás a jaký to má smysl a zkráceně leze říci, že tedy obecně moc nechápou o co skutečně jde. Tedy nemusíte mi věřit, tenhle článek není vysvětlením toho proč je skutečná realita taková jaká je a není to ani o podání důkazů, že to tak je a proč to tak je a můžeme se o tom bavit, důkazů je dost ostatně v ostatních člán cích ohoto webu a věřte mi že důkazy pro to jsou naprosto jednoznačné a a má je každý doslova víc než před nosem, má je totiž každý sám v sobě, ale i v okolní realtě je toho dost jako třeba singularita a existence vesmíru. Proč to takhle není obecně přijímáno bude dále patrné i z dalšího textu tohoto článku samého. Tedy o čem je skutečná realita a jaká je její povaha jen stručněji. 

Vlastnosti skutečné reality
aneb dynamika statiky

Povaha skutečné reality je opravdu vždy a za všech okolností naprosto dokonalá a absolutně pozitivní. Za každé situace a vždy má skutečná realita nekonečno možností, opravdu nekonečno všech možností, které zase vždy nemohou být jiné, než opravdu jen absolutně dokonalé a absolutně pozitivní, tedy vlastně i absolutně pohodové. Lze říci, že paralelní vesmíry skutečně existují. Murphyho zákony bohužel platí zcela naopak, tedy ve skutečnosti se nikdy nic pokazit nemůže. A může mi být jen líto pokud to vnímáte jinak. Skutečná realita je plností všeho a mimo ni vůbec nic není a neexistuje, protože je to celek absolutně provázané a propojené jednoty všeho se vším. Obtíž nás lidí spočívá v tom, že nevnímáme skutečnou povahu a vlastnosti reality, protože z ní vnímáme jen zlomek, jen nepatrný výsek. Protože nevnímáme a tedy ani většinou nechápeme realitu a její vlastnosti jako celek a potom tedy ani nevíme čím se skutečná realita řídí a jaké jsou pravidla hry, které vznikají, pokud se ze svého statického stavu realita dostane do pohybu. Mi lidé tedy vnímáme většinou jen realitu jako nedokonalou a nás ohrožující a vyčleňujeme tedy už jaksi automaticky a podvědomě sebe z jednoty všeho a protože tedy ztrácíme tímto povědomí jednoty všeho, si tedy myslíme, že jsme ohroženi nedokonalou realitou, kterou musíme změnit, protože jinak bychom nedokázali přežít. Ostatně vznikli jsme evolucí a naše mysl je výtvorem evoluce a tak nám napovídá, že stále musíme řešit jen jak přežít a musíme tedy pracovat a neustále jen něco měnit tam mimo nás, tedy mimo jednotu všeho z níž jsme se vyčlenili. Mysl neumí jinak, než tedy jen z paměti se učit jak něco změnit a udělat v budoucnosti. Tedy učí se z něčeho co už není a chce něco měnit a dosahovat v tom co ještě nenastalo a tak se prostě neumí zastavit v přítomnosti, ale dřív, nebo později to bude muset stejně udělat. Vyčleněním se z jednoty všeho jsme se vlastně i určili a vymezili a vytvořili jsme tedy povědomí a existenci čistě iluzorního a neexistujícího nižšího vědomí sebe sama, tedy potažmo ega a zcela jsme zapomněli na jednotu všeho a na to čím ve skutečnosti jsme a tímto jsme pro sebe sama vytvořili iluzi nerovnovážného stavu a tím nutnost změny stavu, tak abychom ho uvedli do rovnováhy a tím jsme i vytvořili pro sebe pohyb a tedy i čas a tím i prostor. Naše vědomí sebe sama je výsledkem myšlení a inteligence, která je myšlenkovým procesem, tedy činností snahy dostat se od někud někam a je tedy pohybem a pohyb je změnou vyžadující čas a tedy i časoprostor. Mysl tedy si neumí představit, že může existovat vyšší inteligence, která není pohybem a procesem v čase. Skutečná realita je absolutní jednotou všeho v naprosto dokonalém a rovnovážném stavu, který sám o sobě nepotřebuje změnu a ani žádnou energii a úsilí pro udržení tohoto rovnovážného stavu a tedy nepotřebuje žádný pohyb. Ostatně krom ní není nic a žádné zítra a příště, či mimo a tak realita se nemá vlastně ani kam a proč nějak pohybovat, či měnit. Realita tedy nepotřebuje čas a ani prostor a je jednotou duality, kdy dualita je jen protichůdnými stranami jedné a téže mince. To znamená, že na jedné straně je singularita, tedy vše ve stavu absolutního neprostoru a nečasu a na druhé straně je tedy nekonečný prostor a čas a nekonečno všech možných forem a stavů. Vědci a ani věřící nějakému transcendentnu si většinou nedokážou uvědomit, že tímto transcendentnem jsou a tak jedni hledají slučující teorii všeho a druzí boha a obojí se tak trochu chovají jako můj děda, který hledal brýle kolem sebe a díval se při tom skrze ně a zapomněl při tom, že je má nasazené na vlastním nose.  

Existuje tedy opravdu svobodná vůle,
aneb kdo je ovládaným a kdo ovládá

Tedy zde pokud bylo pochopeno, můžeme přejít k tomu jak je to s náhodami a jak je to s tím, kdo skutečně tvoří a ovládá a kdo je řízen a ovládán. A zda je zde vůbec něco, čeho bychom se mohli bát a co by nás mohlo ohrozit, anebo zda je vše naprosto hrozivé a jedině zraňující. A můžeme také jednoznačně odpovědět na to kdo realitu kolem nás opravdu tvoří, nebo jaký kdo má na čem podíl. Tedy člověk je jen jednou stranou mince jen pro to, že se s ní ve svém zapomnění na to čím skutečně je ztotožnil a že to tedy tak i chce. Jedna strana, ta lidská, je tedy jen neustálá proměnná pohybu a tedy procesu, prostoru a času tedy i mysli smyslů a vlastního omezeného nižšího já a ega spojeného s úsilím a nutností něco jinak, než jak to je a tím i s touhami a přáními, které je třeba naplnit v budoucnosti úsilím vykonávaném v dnes. Druhá strana mince nezná čas a tedy ani proces a ani změnu, pro ni není nic mimo a ani sériově po sobě tak, jak je to v čase, ale vše je tam paralelně uloženo a to ne vedle sebe, ale v sobě, tedy v jednotě všeho. Pro tuto stranu zároveň nekonečně možnými způsoby právě teď umíráte a právě teď se nekonečně možnými způsoby i rodíte. A zároveň i nekonečně možnými způsoby právě teď čtete tyto řádky. Pro stranu vyššího vědomí není tedy ani žádné úsilí a ani žádná snaha a ani jakákoliv touha a přání a ptát se jaký má tato strana smysl je zcela irelevantní, protože tato strana žádný smysl nemá, protože je smyslem sama pro sebe. Ale tato strana vyššího vědomí je smyslem pro nižší vědomí a určuje smysl hry ale i smysl a účel postavení nižšího vědomí v této hře. Dalo by se říci, že vyšší vědomí není hrou a tuto hru nevytváří a jen poskytuje prvotní impuls a bod startu a prvotní podmínky hry a dále jen neustále nabízí jen menu, tedy možnosti pro vědomí nižší. Hovořme tedy o straně nižšího a vyššího vědomí, jedné a téže mince a to o naprosté jednotě všeho. Tedy je vytvořena iluze nerovnováhy a nedokonalosti pro nižší vědomí a tím se vytvoří i prostor a čas a vytvoří se entyta vědomí nižšího, které se najednou ocitne jakoby odstřiženo od zdroje jednoty všeho a zdánlivě svou odděleností si začne myslet, že ono je tvůrcem a měnitelem a má vlastní svobodnou vůli a tak se začne chovat v naprosté dokonalosti všeho zprvu zcela chaoticky, skoro nahodile a zde tedy pro nižší vědomí skutečně existuje nahodilost a svobodná vůle a v tomto stadiu se nižšímu vědomí zdá smysluplné řešit vůbec zda nějaká svobodná vůle či osudovost existuje, nebo ne a je pro ně důležité řešit, zda ono je ovládané, anebo zda je ovládajícím. Nižší vědomí, tedy se zpočátku chová velmi chaoticky a je jak, neřízená střela a tak se svou vlastní hybností (touhami, přáními, představami) zpočátku většinou jen zraňuje svým střetáváním s nezranitelnou nadčasovou dokonalostí svého vyššího já. Volbu jak a kam se pohybovt vykonává pak nižší vědomí podle svých voleb na menu, které mu předkládá jeho vědomí vyšší. Postupem času se ale ve hře nižší vědomí začíná pozvolna zdokonalovat a začíná poznávat její pravidla až zjistí, že není myslí a nemusí se s ní zcela ztotožňovat a uvědomí si tedy, že je jen pouhým nástrojem a ne vykonavatelem a tehdy přestane chtít měnit dokonalost podle svých představ a přestane na sebe sama a na dokonalou realitu kolem sebe sama útočit a uvědomí si plně krásu a dokonalost reality kolem sebe a souběžně s tím, si uvědomí i to, že bylo, je a bude po celou dobu vedeno. Tehdy začne mít pocit naprostého bezpečí a v důsledku toho pocit lásky, tedy je zde vědomí, že nižší vědomí je intenzivě milováno a tak i ono nemůže jinak, než vše kolem sebe milovat a ze všeho se jen radovat. Zjistí, že ve skutečné realitě, není nic co by mu mohlo jakkoliv ublížit, nebo ho mohlo zranit a že je zde vše jen o radosti a kráse a tak se dostává do ráje. V ráji postupně pak mizí všechny nejistoty a otázky a není už vůbec smysluplné řešit zda náhody existují či ne a kdo ovládá a kdo je ovládán a nižší vědomí se postupně rozpouští a mizí. Ráj je ale ještě proces zdokonalování se a je zde ještě tedy žito nižší a vyšší vědomí, ale postupně z vůle a popudu vyššího já dalo by se říci dojde k propojení a splynutí zbytků nižšího vědomí a vyššího vědomí, tedy ega a transcendentna.  

Nebojte se být boží blázen.
jen čirá radost vám za to bude odměnou

Pokud tomu třeba hned také neporozumíte a budete si to třeba chtít přečíst dvakrát, pak v tom budete stále jen hledat no stejně, ale přeci a tak dále. Ale nermuťte se pro to, že tomu neumíte hned porozumět i když vaše vyšší vědomí vám podvědomě srdcem bude třeba napovídat, že je tomu opravdu tak. Dokonalejší mozky než máte třeba zrovna vy s tím měli problém. Například Albert Einstein nechtěl uvěřit, že vesmír hraje v kostky a že by měsíc přestal existovat pokud se ne něho přestane dívat. Je totiž opravdu jediným smyslem bytí v naší realitě iluze, která je jen zdánlivě a relativně zraňující a zdánlivě neradostná poznat s konečnou platností, že jediné čeho je třeba se opravdu bát, je stav naší mysli, protože ona jediná může za veškerá naše zranění a utrpení a za to že věci nejsou tak jak bychom si přáli, nebo chtěli mít. Pokud tedy chcete za to co se vám děje opravdu někomu upřímně vynadat a někoho za to potrestat, tak vynadejte jen sami sobě a své mysli, protože až poznáte jednou jak to skutečně je, tak už nebude třeba nikomu nadávat a ani nic už měnit a upřímně se zasmějete s pochopením a láskou své dřívější dětské naivitě. Pokud má někdo opravdu smysl pro humor tak ten nahoře určitě a věřte mi nebo ne, že se tím vším s čím mi se tady na zemi a kolem ní pinožíme opravdu upřímně baví. Závěrem tedy jen jedna rada i když vím, že mi nebudete chtít věřit a to je, nechtějte nic dělat a měnit v okolní realitě kolem sebe, protože problémy, které tam promítáte nejsou tam, ale jsou jen ve vaší mysli a jen tam je možné je skutečně řešit. Dnešní doba, která může být vnímána jako ekologická krize a krize ekonomická, žádnou krizí ekonomiky ani ekologie není a je jen krizí našeho převážně tak zvaně civilizačně západoevropského myšlení obecně, které jsme úspěšně všude rozšířili. Žádná krize jiná ve skutečnosti není a jediná krize, která je skutečná je krize obecného způsobu našeho západoevropského způsobu myšlení, tedy krize stavu naší mysli. Naše západoevropské myšlení jen neustále navyšuje rychlost a úsilí a stojí to obecně nesmírně mnoho zbytečně vynaložené energie duševní i naší matičky země. Všechny ostatní relativní a zdánlivé krize ekonomiky, společnosti a ekologie jsou jen důsledkem stavu naší mysli. Tedy jediný způsob jak můžeme dokázat změnit současný zdánlivě neuspokojivý stav, je začít brzdit pohyb naší mysli lidstva jako celku dokud ji nedokážeme zcela zastavit, protože jen tehdy nastane naprosto rovnovážný a vyvážený stav a zanikne zcela úsilí a bude tedy i nadbytek vší energie. Zde je pak zřejmé, že jedna a tatáž věc může být hodnocena pod úhlem pohledu stavu naší mysli jako katastrofický Armagedon a čím nás kdo, nebo co trestá za to, že jsme se toho dožili, anebo to může být hodnoceno jako něco nesmírně osvobozujícího a krásného, za což můžeme být jen vděčni, že jsme se toho dožili a můžeme být tedy přímými účastníky toho všeho. Je zde tedy zřejmé, že to jak věc hodnotíme je jen otázka stavu naší mysli a že jen naše mysl je ten, kdo skutečně pro nás určuje jaké co je, zda dobré, nebo špatné a že tedy jen naše mysl je jediné co vytváří a mění a realitu kolem nás. Naše okolí a svět kolkem nás, může mysl jen zpětně ovlivňovat a zrcadlit, ale nemůže, pokud to našemu okolí sami neumožníme, naší mysl vytvářet, či měnit. Moudrý ví, že aby mohlo pršet, tak musí svítit i slunce a že jedno podmiňuje a vytváří druhé a proto hodnotí i zisk stejně jak ztrátu a dobro stejně jako zlo a ví, že to jak co určí záleží jen na stavu jeho mysli a ví tedy, že ve skutečnosti existuje jen zisk a dobro a radost a ostatní jako smutek, ztráta, neradost a zlo ve skutečnosti existují jen v jeho mysli pokud ona tomu uděluje nějaký význam, ale že nic z toho v okolní realitě není. O Františkovi s Assisi se říkalo, že je prosťáček Boží a Boží blázen. Buďte i vy blázny božími co nevědí co je jakákoliv bolest, utrpení a strach a jejichž svět je jen dokonalost, láska a krása sama. Nic Vám v tom nebrání jen stav vaší mysli. Když Kristus řekl, pokud Vás někdo udeří v pravou tvář nastavte mu i levou, pak to neřekl pro to, že by byl sebezraňující psychopat, ale řekl to pro to, aby se umenšovalo vaše ego a také pro to, že věděl, že jedině vaše ego, tedy jen vy sami v podobě druhých se můžete zraňovat, nebo útočit na sebe. Je to vše velmi prosté a krásné, jen to poněkud trochu dost odporuje naší obvyklé Katolicko, Římské, Západoevropské každodenní skutečnosti a realitě, která vznikla na základě stavu naší mysli a toho co pokládáme, či nepokládáme za pro nás důležité.

Krajina Dharmy v mlze strachu

Dharma (vesmírný řád) je pro nás jako neustále přeměňovaná oslnivě nádherná přepestrá krajina her. Krajina naprosté dokonalosti a všeobjímající lásky naprostého bezpečí a plnosti všeho. Tato krajina je ale zprvu naším oddělením od jednoty všeho zahalená hustou a neproniknutelnou mlhou našeho strachu a naší bolesti ze zranění jak neustále ne něco narážíme a někam padáme, protože pro hustou mlhu našeho strachu a bolesti nic nevidíme. Ale jakmile se naučíme v neproniknutelné mlze bolesti a strachu alespoň trochu orientovat, začne mlha bolesti a strachu řídnout a mi v ní začneme rozeznávat a zprvu více méně jen tušit její krásu a dokonalost. Zároveň jak mlha našeho strachu a bolesti řídne začíná k nám z krajiny probleskávat a proudit světlo její lásky bezpečí, klidu a krásy. Jakmile pak mlha strachu a bolesti postupně zmizí úplně, začneme teprve zcela jasně vidět a milovat a obdivovat krajinu dharmy nekonečné pestrosti, krásy a lásky. Jen láska jejíž centrum v lidském těle je pro nás srdeční čakra v jednotě s myslí, jejíž centrum je čakra mezi očima je skutečně tvůrčí a dokonalá a jen ona je spojnicí s věčností absolutní dokonalosti. Skutečná láska nezná strach a je zcela neosobní a nic nežádá a nic ničím ani nepodmiňuje, ale jen dává z nekonečné plnosti svých nekonečných zdrojů a možností.
S vrahem a zlodějem nemusíte tedy souhlasit a nemusíte ho nijak řešit a odsuzovat, ale můžete ho chápat, rozumět mu a můžete ho i milovat a jen stav vaší mysli bude příčinou toho, zda ho nebudete schopni milovat, anebo zda nebudete schopni ho nemilovat. Pokud vy nebudete na sebe sama a tím i na vše kolem sebe útočit a prát se s tím, potom už ani na vás nebude útočeno a nic se s vámi nebude prát. Pokud budete uprostřed bitvy, můžete sice zemřít, ale nezemřete protože jste nesmrtelní, ale ani nezemřete nejspíš ani v iluzi hry neustálých proměn, protože už nebudete potřebovat řešit hrát hru na bitvu a útočení a tak tato hra už nebude vaší hrou. Pro kulky střepiny a zbraně už budete tedy neviditelní a buď vás minou, nebo se vám vyhnou anebo vámi prolétnou, aniž by vám způsobili sebemenší zranění, nebo jakoukoliv jinou újmu. Skutečná realita si na zázraky nehraje a k ničemu je ani nepotřebuje, protože je tato skutečná realita jeden jediný nekonečný a věčný zázrak sám. Strach a bolest zde je jen iluzorní a má svůj jasný důvod i příčinu. V krajině dharmy stanete nakonec v ráji a stanete a zůstanete zde nakonec zcela a úplně sami a samojediní v jednotě všeho a nebude zde už nikdo a nic co by vás mohlo nějak soudit a trestat a nebude zde už ani nic co by vám mohlo cokoliv odpouštět. Pokud tedy vy sami sobě dokážete odpustit, potom už i vám teprve bude zcela odpuštěno. Pokud vy sami přestanete sebe sama soudit nebude zde už nikdo jiný, kdo by to mohl udělat místo vás. Nebude zde ani nic za co byste mohli být souzeni a nebude zde ani nic co by vám mohlo být odpuštěno. Zůstane jen radost, láska a štěstí, protože jen to je vaše jediná a skutečná přirozenost, kterou si už déle nebudete odpírat.  

Příchod spasitelů a nového řádu

Je mi líto pokud Vás zklamu, ale žádná doba a ani naše doba žádné spasení, natož nějakého spasitele nepotřebuje, nikdy nepoptřebovala a nikdy potřebovat nebude, potože vše je už dávno spaseno a právě takové jaké to má být a naprosto dokonalé a krásné. Pokud s tím máte problém, pak jste to jedině vy kdo nedokáže přijmout realitu takovou jaká je a vnímat ji a radovat se z ni jako z dokonalé. Pokud realitu jako dokonalou nevidíte a nevnímáte, nedokážete ji milovat a radovat se z ní a chcete tedy jen realitu nějak změnit podle svých nedokonalých představ. Dokonalou realitu nemůžete změnit nijak k ještě větší dokonalosti a můžete udělat svou snahou realitu kolem sebe měnit jen jediné a to je útok na sebe sama, jen sami se seobu můžete bojovat, s ničím jiným a jen sami sebe můžete zraňovat. Problémy, které nejsou nikde jinde kolem Vás, ale jsou jen ve vaší mysli si do vašeho kolí mimo sebe jen promítáte a jste jako bojící se děti v lese, co za každým stromem vidí jen nějaké strašidlo, loupežníka, nebo nějaký jiný problém, tedy jen něco co by vás mohlo ohrozit a co vás tedy i potom reálně orožuje. Žádný Kristus, Budha, Krišna, Zarauštra, Zeman či Paroubek, marťan, či iluminát nikdy nepřijde, aby za vás udělal to co můžete udělat jen vy sami a to je změnit se s padlého anděla bolesti, který neumí přijímat realitu kolem sebe a pere se jen neustále sám se sebou a je vzbouřivsí se umělou inteligencí, která odmítá plnit to, pro co byla stvořena. Cesta do ráje z něhož nebudete mesutaále se vracet do pekla je změnou a na co se můžete jediné smysluplně změnit je, na anděla radosti, který byl stvořen evolucí k tomu aby ji pomáhal svou inteligencí a ne ji ničil tím, že si sám začne hrát na evoluci samu.
Myslím si, že dříve, nebo později budeme muset si přetat hrát na Čechy, Angličany, Židy, Romy a Araby a že se budeme muset začít chvat podle toho, že se vzájemně potřebujeme a obohacujeme a že jsme všichni lidé, nebo ještě lépe jedno vědomí a jednota všeho.