Teorie návratu

Teorie návratu (vzpomínky) a všech duchovních cest,
tedy teorie mystiky obecně

Óm shanti óm shanti óm
Óm namó sarva tathágata
Óm nechť jsou pozdraveni všichni takto jdoucí 

Teorie mystiky

A také pohled na Křesťanství i z hlediska mystiky, zdánlivě na prvý pohled poněkud neobvyklý. A proč vůbec řešit mystiku v souvislosti s křesťanstvím.

Důvodů je hned několik a jedním z neméně důležitých důvodů proč se zabývat mystikou i v souvislosti s křesťanstvím je to, že tyto stránky byly napsány a vytvořeny uprostřed Evropy Češtinou. V Evropě ať chceme, nebo nechceme a jsme-li věřící, či nikoliv máme křesťanství zapsáno hluboko do podvědomí a dalo by se říci, že přímo vyryto pod kůží. Ať chceme, nebo nechceme a i když jsme jsme nevěřící, tak přesto mnohá dogmata křesťanství plynoucí z nepochopení samotné podstaty křesťanství lidmi, kteří ho vyznávají a vyznávali nás stejně ovlivňují a jsou hluboko zapsány do našeho kolektivního podvědomí. Možná, že věřícím v křesťanství, některé věci, které zde řeknu, respektive napíši budou připadat jako velké kacířství, ale je nutno předeslat, že mystika je introvertní cesta a je to cesta ke zdroji a podstatě všeho, tedy k tomu co křesťané nazývají bůh a můžete to nazývat třeba univerzální vesmírný řád ( budhismus-dharma), nebo jakkoliv jinak. Dá se říci, že z hlediska vědy my jsme také jen malá čast vesmíru, část vesmíru, kterou lze zkoumat i introvertně, tedy pohledem dovnitř a mystickým hledáním a poznáním a že uvnitřněním lze tedy poznat podstatu vesmíru a vesmírný řád a tím vlastně i nalézt řešení vědou hledané teorie všeho. Mystika jako taková není nějaké učení, nebo víra, kterou bych zde chtěl prosazovat a tvrdit, že je lepší, nebo horší než nějaké jiné učení, víra, nebo vyznání. Konečné mystické poznání vlastně není poznáním, protože jak poznat a pochopit nepoznatelné, ale je to jiný stav bytí vyšší poznání přímo umožňující. A mystika jako taková je především přímá cesta k tomuto jinému stavu bytí a tím i potažmo cesta do ráje obecně a k přímému vnímání jiného skutečného stavu reality vší iluze a zdání zbavené. Mystika je cesta, která dřív nebo později se stane samovolnou a bez úsilí a také se stane cestou o radosti a kráse. Je to způsob a cesta, kdy mystik se nesnaží měnit realitu kolem sebe, ale snaží se především všeho o změnu sama sebe a snaží se tedy hlavně o změnu své mysli, protože je přesvědčen a ví, že se tím vyřeší úplně vše. Mystika není nějaká nauka jak něčeho dosáhnout, leda pokud se bavíme o první úrovni, tedy o ráji, ale druhá poslední úroveň je o tom zastavit se na cestě, protože ona zde končí. Je to o rozkrytí iluze a tam se opravdu už musíme jen utišit a zastavit, jinak to nelze.  

Jednota všeho a mystika viz: https://www.czechfreepress.cz/emil-kalabus/o-mystice-a-vede.html
Jednota všeho a mystika ještě jednou: https://www.psychologiechaosu.cz/zaklady-magie/co-je-kvantove-vedomi/
Jednota všeho společný základ všech náboženství: https://hledani.gnosis.cz/mystika-trocha-teorie-a-praxe-dil-prvni
Středověká mystika: https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99edov%C4%9Bk%C3%A1_k%C5%99es%C5%A5ansk%C3%A1_mystika
Mystika z hlediska Tantrajógy: https://www.tantrajoga.cz/hlavniokno.php?rub=zaklady_12_1
Dále o mystice: https://psychologie.cz/k-jadru-mystiky
Trocha polemiky zda mystika versus kvantová teorie je šarlatánství: https://www.sisyfos.cz/sisyfos/zpravodaj/sis06_07.htm
Ještě dále o mystice: https://www.oheladom.cz/2014/preklady/kvantovy-fyzik-o-spojeni-vedy-a-spirituality
Film o kvantové mystice: https://www.youtube.com/watch?v=BFd3luPKPX4
Einstein a kvantové šílenství: https://www.unitaria.cz/praha/archiv/2011-12/2012-03-18_einsteinova_definice_silenstvi.pdf
Kvantové šílenství: https://technet.idnes.cz/kvantova-provazanost-v-case-d19-/veda.aspx?c=A130830_142310_veda_mla
Konečně absolutní prázdno rodící vesmíry: https://astronuklfyzika.cz/GravitaceB-4.htm
Vraťme se, ale k pokračování textu o mystice. Jsem tedy daleko toho abych tvrdil, že mystika jako taková, je všelék na všechno, nebo abych tvrdil, že mystika je vůbec nějaká spása, natož jediná možná spása. Jsem dalek toho, abych tvrdil, že křesťanství, jako takové ve všech jeho podobách je něco méně dokonalého, nebo naopak lepšího, než mystika. Všechno je konec konců o lidech a jejich schopnosti chápat, odvislé od jejich pokroku na duchovní cestě, takže to co by pro jednoho křesťana byla svatokrádež a rouhání, tak to pro druhého může být vyšší porozumění. Jediné co bych zde na začátku chtěl opravdu prezentovat jako danost, která je z vyšší úrovně pohledu zcela zřejmá je, že mystika zrodila křesťanství a křesťanství jí na oplátku pro Evropany dalo svůj specifický charakter své doby a své úrovně porozumění i své úrovně vnímání reality. Je dlužno vysvětlit několik základních pojmů, velmi důležitých, co je to mystika a jaký je její vzájemný vztah s křesťanstvím, ostatními náboženstvími a i se současným vědeckým poznáním a dále to vše ještě zasadit do reality a najít skutečný smysl toho všeho, jaký to v realitě má a co s toho vyplývá, abychom se dokázali na sebe sama, na mystiku a realitu kolem nás lépe a přímo podívat a abychom dokázali pochopit souvztažnost tohoto všeho. Dalo by se říci vědecky, tedy exaktně, pokusme se vytvořit nejen teorii všeho, ale i vysvětlit její smysl a účel této teorie všeho na základě několika málo předpokladů. Než to ale učiníme zkusme se dívat na věci nezaujatě a připravme se na mnohé věci dost jiak, než jak jsme zviklý že fungují. Třeba zrovna tu exaktnost vždy a za všech okolností budeme muset odložit, protože zde se částicová fyzika potkává shodně s mystikou a nejeden exaktní iženýr by z toho zešedivěl a sám Einstein tomu až do své smrti nechtěl uvěřit a měl s tím problém.
Teorie všeho viz: https://astronuklfyzika.cz/GravitaceB-1.htm
Nebo také teorie strun a M teorie: https://svetvedy.cz/struny-superstruny-a-m-teorie/
Ještě jednou teorie všeho: https://cs.wikipedia.org/wiki/Teorie_v%C5%A1eho

Ovšem pokud řeknete po přečtení této stránky až do konce, že je tedy třeba změnit vědu, nebo je třeba upravit křesťanství, nebo je třeba předělat současný systém, nebo cokoliv jiného, co je kolem nás, potom jste málo porozuměli tomu o čem je mystika, protože o tom to není. Když to pochopíte, pak už budete chtít měnit už jen svou mysl a když to učiníte, tak vše se samo kolem vás, bez vaší snahy a vašeho úsilí začne měnit k lepšímu a to tak, že dokonale. O vztahu mystiky a náboženství se rozepíši dále na dalších stránkách, stejně tak jako o vztahu vědy a mystiky. Na této stránce dále bych jen blížeji specifikoval chápání Boha z pohledu mystiky i s vysvětlením proč toto chápání bylo esoterikou a proč i dnes to lidem dělá stejný velký problém, tak jako kvantová fyzika, která se pojmu boha víceméně nevědomky dotkla. Nebo spíš ho nevědomky rozkryla ve světě těch nejmenších základů hmoty. Nemám zrovna rád pojem boha, protože to slovo se stalo velmi zavádějící a evokoje spíše představu jakéhosi boha stořitele, který vytvořil svět jaksi mimo sebe a stvořil ho i s ďáblem a navíc je to o bohuk, terý nemá ostatně nic jiného dál na práci, než ten svět šmírovat a trestat, nebo mu odpoštět hříchy. Je to většinou představa o bohu, který neví co jiného řešit, než jen s ďáblem neustále bojovat o vítězství dobra nad zlem. Z hlediska Mystiky je to dost absurdní představa boha a hlavně velmi naivní, nicméně žádný mystik nebude tuto představu bourat, ale pokud mám být objektivní tak připoštím, že mnozí věřící lidé, kteří ještě nepřekročili stín duality mohou s tím co zde o věci píši a co zde bude o věci psáno mít dost problém a tak se jim předem omlouvám. Ale beru to tak, že kdo to bude chtít číst dál bude na to už nejspíš nějak připraven to skousnout. Hříchem a ani terstáním, natož bojem dobra se zlem se zde tedy zabývat nebudu, protože o tom to není a vrátím se k tomu v samostatné sránce pod označením náboženství.
Takže  raději budu hovořit místo pojmu boha o nejvyšším vědomí, nebo o samojediném vědomí. Velmi stručně lze mystiku charakterizovat, jako stav přímého introvertního poznání, měnící stav bytí do té míry, že realita je vnímána přímo smysly a i bez nich, dost pozměněná od původního vnímání a chápaní univerza lidmi tak jak je jimi většinou běžně vnímána. Lze říci že realita začne být nazírána dalo by se říci úplně naruby oproti tomu jak byla chápana a vnímána před změnou bytí a před větším uvnitřněním a pochopením. Skutečná realita je opravdu jen jedna jediná a všechny ostatní realty jsou jen iluzí. Mnozí to poznali a pochopili a nakonec se tím i stali a mnozí jiní o nich pak psali, a hovořili, ale většina z nich kdo o tom psali a hovořili to buď pochopili jen částečně, nebo vůbec ne, ale přes to že to nepochopili tak z toho vždy nějak všichni cítili a vnímali dokonalost a tou dokonalostí byli vždy natolik fascinováni, že jen díky tomu můžeme děkovat, že výroky lidí co poznali skutečnou realitu se dochovaly v původním významu jen nepatrně případně někdy poupravené. Z nepochopení skutečné reality a je jedno jek ji nazýváte, zda Bůh, Aláh, Brahma, Šiva, Tao, Dharma či jakkoliv jinak, pak tedy z nepochoení tohoto v náboženství i politice začali vznikat a vznikají stále jen různé sekty, spolky, politické strany a různé jiné izmi a jejich různé chápání a i příslušnost k nim. Ale ne že by to tak bylo špatně, protože dokanolost jednoty bytí je taková, že nic nemúže být špatně, to jen z pohledu lidí a iluze je něco špatně. Celý zakopaný pes je jen ve třech slovech a můžete to považovat za trojici Boží a to: "Čas a jednota všeho" dodal bych ještě, naprostá a absolutní jednota všeho.

Realita podle introvertního poznání z úhlu pohledu mystiky, včetně boha

aneb pozor jde do tuhého přidržte se raději své židle pokud sedíte,

Podívejme se tedy na věc nejlépe pojmoslovím informatiky, protože za chvíli bude zřejmé, že mystika je vlastně informatika. Budu zde popisovat zpočátku věci zcela zřejmé, ale je dobré si je připomenout, než se pustím do popisu z hlediska pohledu mystiky. Tedy pro počítač, aby fungoval musí být nejprve vytvořen hartwér ovládaný pomocí binárního kódu většinou psaním do příkazové řádky a pro hartwér se teprve potom dodatečně vyvíjí sowtvare. Binární kód funguje jako ano, ne, tedy zapnuto, vypnuto a jde tedy o jedničkovou početní soustavu ve smyslu 1 a 0. Co je harttware ? Hartware je de fakto kalkulačka, která na základě logiky, řeší, počítá a zobrazuje, případně tiskne, odesílá a přijímá, anebo simuluje zadání, tedy zadání kde je prvotní logika. Logika vlastně představuje jakýsi řád všeho a ne náhodou moderní fyzika řešící záležitosti dnes často už zcela mimo možnosti našeho smyslového vnímání a ověřuje si své teorie především hlavně logikou, tedy matematikou, takže dnes jde matematika ruku v ruce s fyzikou.  Co je tedy hartwér ? Hartware jsou jinými slovy záležitost počítače sestávajícího z propojené duality hmota - myšlenka,  kdy hartware jsou právě jen ty střeva kalkulačky, tedy jen hmota, technika a strojová část, kterou protéká elektřina a lze tedy jednoduše říci, že je to jakási soustava vypínačů, která je tu zapnuta a tu zase vypnuta a ty vypínače jsou vetkány a zabudovány vlastně všude, tedy jak do hartvéru, tak do sowtvéru. Vypínače umožňují elektřině, která je energií počítače buď prtékat, či nikoliv a to na bázi hmoty a na bázi sowtvare jsou pak virtuální vypínače tedy ano ne zapnuto vyúpnuto, které umožňují aby prošel nějaký záznam, tedy myšlenka, nebo neprošel a na základě toho fungují i příkazy které se ve složitějším naprogramování už nepíší jen do řádky klávesnicí, ale buď se zadávají myší pomocí vyobrazených nástrojů na monitoru, anebo se zadávají dotykem určité nějak vymezené části displeje. Sowtvare je tedy v dualitě hmota versus myšlenka vlastně tou myšlenkou tím hmotu uspořádavajícím řádem. Počítač má opereční pamět, tedy krátkodobou paměť pro to co e právě počítáno a potom vlastní, tedy dlouhodobou paměť a je to s pamětí stejné jako u lidí. Paměť počítačová i lidská je omezená. Tedy když se má vyrobit počítač, tak nejprve musí být vymyšlen plán a konstrukce, podle níž se vyrobí a pak je teprve určitmi výrobními procesy vytvořen hartware a obojí je zdokonalováno a potom se teprve vyvýjí sowtvare kterým se už vyrobený hartware oživí.. Lze tedy říci, že prvotní je hmota, která je hmatatelná a většinou i viditelná. Protože ji vidíme a nahmatáme nemůžeme pochybovat, že zde v nějakém prostoru hmota je a že je tedy skutečně existující a je prvotním základem všeho. Tedy bez hmoty by nebylo myšlenky a bez hmoty by nebylo ani řádu, tedy uspořádání hmoty. Samo uspořádání hmoty se děje na základě jejích vlastností. Tedy žijeme v časoprostoru, kde právě zakřivením hmoty vzniká gravitace. Hmota tedy zakřivuje časoprostor a je tedy prvotní podmínkou a hlavní vlastností prostoru. Vše se děje v čase tedy lineárně po sobě včetně dějů a procesů souběžných. Aby tomu tak mohlo být existuje tedy minulost, přítomnost a budoucnost. Hmota umožňuje vzniknout informaci a hmota dnes i potažmo i energie protože se zjistilo, že hmota lze měnit na energiia a nopak je i nosetlkou informace. Hmota se může měnit v energii a enrgie na hmotu, je to sice divné že hmota je vlastně jaksi nehmotnou energí, ale pokud připustíme, že hmota je vlastně energií a na to jsme si zvykly protže je to ostatně i nějak pozorovatelný a hmatelný fakt, tak nám to už tak divné nepřipadá. Ale pohybujeme se pořád ve dvojici, hmota - energie, hmota - vědomí, velké - malé, dobré - zlé a co je jaké hodnotíme podle sebe a své tělesnosti. Naše tělesnost a hodnocení je tedy určujícím co je malé, nebo velké, co je dobré a co je nedobré. Tedy shrňme a abstrahujme si to. Podstatou našeho světa je hmota, která umožňuje dualitu procesů a vznik vědomí. Vědomí proces myšlení založený na hmotě a všechny ostatní procesy našeho světa se odehrávají v čase. Čas je vlastností pohybu po lineární ose z minulosti do budoucnosti. Tedy náš svět je postaven na hmotě, je duální, v čase a v pohybu, dualita je nadřazená jednotě a konečně je zde dost nedokonalosti. To je tedy běžný přístup a způsob vnímání světa a způsob nazíraní většiny lidí. Dalo by se říci i způsob jak svět vnímáme smysly a tedy způsob logiky a zdravého selského rozumu, ale i vědeckého uvažování. Konec konců je to i náhled cirkve jen s tím rozdílem že zde byl, bůh který jako jakési záhadné nehmotné vědomí toto jednou spustil aby pak bral počet z toho jak jsme si mi, nehmotné duše ve hmotě se ocitnuvší, v tom jeho galimatiáši počínali. Protože svět kolem nás a sebe sama v něm vidíme a můžeme ho nahmatat, slyšet, cítit a chutnat, tedy vnímat smysly, pak není pochyb o tom, že tento svět je opravdu reálný. Potom tedy musíme tento nedokonalý reálný svět měnit k obrazu svému a ke svým představám, anebo pokrně přijímat a činit dobro (tedy to co si m i lidé myslíme, že e dobro) abychom jednou nebily snad zle posuzováni, což by nám znemožnilo se dostat do nebe, potažmo do ráje. Co obnáší ten ráj a jak vypadá to ovšem nikdo dost dobře neví, ale za to peklo je popsáno opravdu barvitě.

Pohled na svět očima mystiky

Zkusme si tedy otočit znaménka všeho a obrátit vše na ruby, schválně co se stane ?. Tedy zkusme se na svět podívat z úhlu pohledu změněného stavu bytí mystika. Tedy náš svět je postaven na informaci - na vědomí, je neduální, tedy jednotou všeho, čas neexistuje a vše se neděje lineárně po sobě, ale je zde paralerně vedle sebe. není zde žádný pohyb, jednota vytváří dojem, iluzi duality a je jí tedy nadřazená, vědomí umožňuje existenci hmoty a je prvotní a konečně vše je naprosto dokonalé. Iluzi času a pohybu vytváří neše nižší já, naše ego ztotožněním s tím čím není a svým vymezením, kterým se zbavuje své absolutní univerzálnosti Jejda čas není a mi se nehýbeme a nejsme hmotní  ? A hmota, že v našem světě neumožňuje vědomí, ale naopak ? Vždyť to je přeci zcela absurdní a šílený nesmysl odporující všemu co se kolem nás i v nás děje, jak by tohle mohlo být možné. No a ještě navíc, že nic a tedy ani mi se nehýbeme. To si fakt snad opravdu děláte legraci, děláte si z nás prostě kozy, tohle by přeci nemohlo fungovat. No a nyní už asi chápete proč mystika byla esoterikou, kdy toto shrnutí jako poznatek včetně možnosti přímého vnímání a prožitku tohoto i způsob jak tohoto prožiku a vnímání dosáhnout bylo tajné a předáváno pouze vyvoleným, tedy schopným toto postupně chápat. Pokud o tomto usoudíte, že je to naprostá blbost a nesmysl, nemusíte číst dál. Pokud jste ochotni to připustit alespoň jako teoretickou možnost a zajímavost pak čtěte dál. Ježíš Kristus o tom ostatně řekl: Blahoslavení kdo uvěřili na základě toho, že o tom jenom slyšeli. Tedy informace přeci potřebuje hmotu, vždyť hmota je nositelkou informace. jenže ouha můžeme přeci říci, že hmota jako prvoní předpoklad vytváří řád, který určuje její uspořádání a pozor změní se něco když to obrátíme, když tedy řekneme, že vědomí jako informace, nebo řád chcete-li jako prvotní předpoklad vytváří hmotu a její uspořádání. Je to trochu jako dohadovat se co bylo rřív, slepice, nebo vejce ? Jenomže, když neni čas, neni před a ani potom, nic méně jde o to, že hmota jako taková je jenom určitým ustáleným a více vymezeným (konkretizovaným) stavem informace. Změní se něco na přírodních zákonech, pokud tedy svět kolem nás je jenom iluze a není reálný, když ty přírodní zákony v té iluzi 100% platí ? Přitom moderní fyzika a zejména kvantová fyzika na to jasně poukazuje. Jen s tím, že věda se zuřivě brání připustit nekonečna a singularitu jako reálnost a vymýšlí různé možné i nemožné způsoby jak tomu zabránit, nebo to obejít jen jako iluzi a zdání. A to jen pro to, že v naší smysly vnímané a naší zkušeností chápané realitě žádná nekonečna (o vesmíru o tom jen teoreticky uvažujeme) nejsou. Navíc věda se zuřvě brání připustit možnost, že to co je zdánlivě tak reálné a s čím je ve vědě vše porovnáváno a bráno jako jediná opravdu správná realita je jen pouhá iluze a zdání. Věda si myslí, že kdyby toto připustila, tak by padly všechny její postuláty a že by pak neměla vůbec nic, čeho by se mohla nějak přidržet. A také v naší realitě je všechno něčím omezené, přesně specifikované a nějak dané a určené, že uvažujeme o tom zda náhoda vůbec existuje a říkáme si že realita kolem nás je možná jen hodinový strojek determinovaný příčinou a následkem a máme pak problém s tím kdo, nebo co ho natáhlo a spustilo a proč, tedy ten hodinový strojek. No a že by ralita kolem nás byla dokonalá ? Tak to už snad také ne ? No ale přesto je to tak. Představte si, že máte počítač s neomezenými možnostmi, tedy počítač s nekončně velikou pamětí jak na harddisku, tak operační a že i výkon procesoru je ničím neomezený, tedy absolutně maximální. A představte si dále, že tento počítač se dokonale naučil a ovládl opravdu absolutně dokonale hru v šachy. Počítač tedy v každé vteřině i ve zlomku a zlomcích všech vteřin hry, vždy ví přesně všechny možnosti a tahy až do kone hry, které by mohli kdykoliv nastat a ví i všechny důsledky všech těchto tahů i důsledky všech dalších tahů a důsledků, prostě počítač vždy ví o šachách vždy absolutně vše. Jaká tedy může být hra takového počíače v šachy než vždy jen naprosto dokonalá. Taková hra také bude většinou velmi rychlá a o všem už hned bude rozhodnuto a tak to bude jen málo zábavné. No a právě taková je skutečná realita kolem nás a i naše reality iluzorní a to, že to tak nevnímáme, není problém hry ani počítače, ale jen náš problém čistě osobní a nikdo to za nás, jak realitu vnímáme změnit ani nemůže, protože tohle můžeme udělat opravdu jen mi sami. No a aby přirovnání opravdu sedělo tak si ještě představte, že tento absolutně dokonalý počítač, který vždy umí hrát jen absolutně dokonalou hru v šachy nějak přestalo bavit hrát pořád jen dokonale a tak si vytvořil iluzorního čistě virtuálního nedokonalého protihráče. Ale protože ten počítač je opravdu ničím neomezený tak jeden nedkonalý protihráč to by přeci ani nestálo za to a tak si počítač vytvoří hned nekonečno nedokonalých protihráčů a s hrou s nimi se nimrá a své konečné vítězství odkládá tak dlouho dokud to jde, nebo spíše tak dlouho dokud nějakého nedokonalého protihráče ta hra přestane bavit takže se sám zruší a vymaže, tedy ten nedokonalý protihráč rozuměno. A tak podobně tomu je v opravdu v Reálu a mnůžu vám garantovat, že těmihle nekonečnými hrami, nebo spíše jednou jedinou nekonečnou hrou, tedy hrou nekonečně her zároveň se počítač opravdu velmi baví. Potom tedy zeptáte se existuje náhoda, či nikoliv. Správná odpověď je jako ostatně na většinun otázek ano i ne. Z pohledu dokonalého počítače náhoda opravdu neexistuje a z pohledu iluze nedokonalého hráče, nebo hráčů v šachy chcete-li, který nic neví o dokonalosi svého protihráče je těch náhod až až. Jediným úkolem nedokonalých hráčů v této pro ně nedokonalé, ale ve skutečnosti vždy absolutně dokonalé hře je tedy jen to poznat s kým mají tu čest a tím i poznat, že hra je oravdu dokonalá a když to poznají pak už většinou sami přestanou hrát sami za seb, protože vědí, že jejich hra nikdy nemůže skončit vítězstvím a přenechají otěže hry a rozhodování v ní už jen samotném dokonalému softare počítače a jeho schopnostem. Potom se tedy ze samostatných hráčů každý sám za sebe stanou jen vykonavateli hry samotného absolutně dokonalého počítače a v tom se zdokonalují do té míry, že se stanou i spolutvůrci absolutně dokonalé hry samotného počítače a tím splynou s tímto počítečem, tedy jejich nedokonalé softvare splyne s dokonalým software počítače samotného. Ale počítač protože je sám absolutně dokonalý, nedokáže nic dělat nedokonale a tak neumí ani vytvořit nedoknalého čistě jen virtuálního protihráče a tak se jekoby rozdrobí, tedy jen simuluje rozdrobenost a těm rozdrobeným částem sebe sama omezí jen rozhled a kapacitu ale vybaví je schopností paměti a učením se s chyb. Ale protože nedokáže vytvořit ani simulaci něčeho nedokonalého a s omezeným rozhledem, tak vytváří jen simulaci o iluzi jakoby jen zdánlivě omezených a nedokonalých virtuálních protihráčů hry v šachy. Pokud si tedy některá čistě ilozorně virtuální symulace nedokonalosti uvědomí svou pravou podstatu tak přestane existovat jako iluze virtuální simulace nedokonalosti, ale přemění se zět v dokonalost samotnou a tento proces je už nevratný. Nejvyšší vědomí tedy ponechává svým jen zdánlivě nedokonalým protihráčům iluzi že hrají svobodně a o své vůli proti němu, stejně tak jako jim ponechává jejich iluzi o jejich nedokonalosti. Protože ve skutečnosti všichni tito protihráči nejsou jeho protihráči, ale ve skutečnosti jen spoluhráči, kteří svou jen iluzorní nedokonalostí vlastně hrají hru dokonalou a naplňují, nebo realizují chcete-li všechny možnosti dokonalé hry, které by mohli nastat. Potom tedy platí vždy, že pokud se budete vzdalovat sami o sobě tedy své dokonalosti tak jen bude narůstat vaše entropie (entropie znamená nepořádek, nesystém, neusořádání až chaos) a naopak.

Co když jsou věci tedy trochu jinak než jak je běžně vnímáme,
a existují pro to důkazy, které by obstály před vědou ?

Eckhart Tolle mystik a duchovní učitel řekl a napsal, že co kdyby to bylo tak, že mi lidé bychom byly jako ryby, které pro samou vodu kolem sebe vodu vlastně už vůbec nevnímají. A lze k tomu dodat, co kdyby vlastně vůbec vše kolem nás nebylo nic jiného než jen voda a různé stavy proměn této vody. Co kdyby mi jsme byli těmi rybami doslova vodou stvoření z vody a ve vodě žijící a existující, protože vše je jen voda a nic není nevoda, neexistuje prostě žádná nevoda. Tedy co kdyby to bylo všechno tak, že v realitě není nic jiného, ale opravdu vůbec nic jiného, než jenom samá voda, tedy jen vědomí a dokonalost sama, tedy jen a jen jedno, jediné dokonalé vědomí, bytí a existence, které je absolutní, ničím neomezené, nekonečné, stálé a nehybné, mimo čas a prostor a toto vědomí je zároveň energií, zdrojem, smyslem a stavebním materiálem všeho co existuje. A co když toto samojediné a samo o sobě dokonalé, je tedy opravdu jediné reálné a jedině reálně opravdu existující. Co když naše raelita, náš vesmír a nekonečno dalších všech možných a nemožných realit a vesmírů není nic jiného než jen super mega projekce, promítání iluze a nic jiného. Co když tedy opravdu vše je jen vědomím, je vědomím výtvářeno a není ničím jiným než různými stavy tohoto vědomí. Co když tato realita, kterou vnímáme kolem sebe a všechny ostatní možné nekonečna realit nejsou vně vědomí, tak jak se nám lidem zdá, ale co když jsou nopak uvnitř nás. To je ovšem míněno pojmem uvnitř našeho nejvyššího vědomí, které je všeobjímající jednotou. Co když tedy potom, když chceme měnit svět kolem nás, je to jen marnou snahou a bojem s větrnými mlýny. Pokud totiž nezměníme sebe sama, své vědomí a svou mysl tedy svou skutečnou introvertní realitu, tak pak měněním vnějšího světa kolem nás beze změny naší vlastní mysli naděláme většinou svým dobrým úmysle více škody, než-li užitku a jen boujeme s větrnými mlýny a měníme jen iluzi a kulisy, ale nikoliv podstatu.  Co když svět tedy je, jen zdánlivě kolem nás, ale je ve skutečnoisti opravdu jen uvnitř nás a je opravdu naprosto dokonalý, tedy možná lépe řečeno jen zdánlivě nedokonale dokonalý. Vždyť i naše tělo a smysly je také jen vědomím a je jen nástrojem vědomí pro vnímání iluze hry a tedy i pohybu a změny a potažmo i času.
Video o dokonalosti z pohledu doktora a léčitele: 

https://www.youtube.com/watch?v=RrFmLLO0oAY

Co když projevená realita je jen emitována a promítaná samotným vědomím, které jediné je opravdu reálné. Co když tato superprojekce není vně nás, ale uvnitř nás a co když čas opravdu vůbec neexistuje a neexistuje ani hybnost ve smyslu nutnosti pohybu od někud někam a vlastní projekce není lineární po sobě jdoucí, ale je nekonečnem pokračujících návazností, která nejsou uspořádána vedle sebe, ale je nekonečnem možností mezi nimiž naše nižší vědomí pro neschopnost vlastního utišení a pro svou neustálou touhu a hybnost, po relativně lepším v neexistující iluzorní budoucnosti neustále přeskakuje z jednoho stavu a určení do druhého a tedy jen přeskakuje z jedné možnosti na druhou, aniž by bylo schopno kdekoliv spočinout na chvilku v klidu.  Toto promítání by pak šlo nazvat také snem, tedy snovým stavem samotného univerzálního jedině existujícího samojediného vědomí, tedy i naším snem, snem našeho skutečně reálného vědomí o vědomí iluzorním a pouze jen tedy zdánlivém a snovém a omezeném svým vymezením jedné konkrétní, byť neustále proměné možnosti z nekonečna nakonečen jiných možností.  Co když toto promítání je opravdu zcela dokonalé ve všech třech dimenzích, zvukem, vůněmi, chutěmi i pocity, kdy čtvrtá dimenze je čas a pod Planckovou velikostní dimenzí existují podle strunové M teorie ještě další svinuté prostorové dimenze až 10, nebo dokce celkem 12. Ale co když tedy neexistuje čas a jeho iluze vzniklá pouze naší snahou něčeho dosáhnout v iluzorní a neexistující budoucnosti. a pokud eexistuje čas, tak co když neexistuje ani časoprostor a v důsledku toho ani žádné další jiné prostorové dimenze jak čtvrtá, pátá a já nevím kolikátáí ještě ? Co když způsob našeho přeskakování mezi různými časovými osami multi dimenziónálního vesmíru ve smyslu možností nekonečna paralerních světů karmicky zřetězených možností vlastně jen vytváří vlastní iluzi času. Iluzi času bytostně spjatou s naší jen zdánlivou odděleností od jednoty všeho a od zdroje a podstaty i smyslu všeho. 
Realita a vesmír jako hologram viz: https://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2004060010
Co když navíc tato projekce je opravdu naprosto dokonalá a to tedy nejen z hlediska formy, ale i po stránce obsahu. Co když naše vědomí není nic jiného než univerzální absolutně dokonalé vědomí všeho ve stavu své vlnové neurčitosti kvantového pole, respektive vlnové formy neurčitosti základních elemntárních částic (Kvantová fyzika) tedy co když naše skutečné vědomí je v nepohybu, protože se nemá kam pohybovat, co když je mimo dualitu, protože jen ono může potom iluzi duality protikladů vytvářet. Co když toto vědomí je součtem všeho existujícího i neexistujícího, tedy součtem všech možných nekonečen možností ležících nikoliv lineárně v návaznosti za sebou, ale ležících návazně prokříženě paralelně vedle sebe jako jedno obrovské nekonečné mega propojení všeho, tedy jednota všeho a co když mimo toto vědomí už vůbec nic dalšího, ale opravdu nic neexistuje a ani existovat nemůže. Co když úplně vše možné i nemožné není nikde jinde než jen uvnitř tohoto vědomí, protože nic mimo toto vědomí není a neexistuje. Co když potom tedy vše možné i nemožné co je v tomto vědomí, je vytvořeno jen z tohoto vědomí samotného a má tedy všechny vlastnosti tohoto vědomí, včetně dokonalosti a nedokonalost tedy je potom jen mylnou představou naší nižší mysli,našeho ega. Co když vše nějak vymezené existuje jen v iluzi, protože jinak ani existovat nemůže. Vše co je v naší realitě je jen vymezením stavu mezidvěma protipóly, mezi černou a bílou, dobrem a zlem, kdy tyto protipóly jsou podminěny jeden druhým. Jenže ve skutečnosti jen naše zdání mluví o protipólech, ale protipóly jsou jen jedno a totéž tedy jakoby zasunuty sami do sebe a jsou jen různými stavy jednoho a totéž tedy protipóly neexistují, ale je jen jeden pól a to zda tedy černobílá jednota, bude černá anebo bílá určujeme jen mi sami a stejně tak i míru černoty, nebo stavu bílého a určujeme to jen mi sami podle našeho momentálního přání, ale i přání většiny ostatních lidí samozřejmě ne vždy a úplně.  Ve skutečnosti vše je jen jednota a dalo by se to popsat i tak, že vše je jen bílé světlo, které v sobě samo o sobě obsahuje spektrum všech barev a všech jejich variant i vzájemných přechodů, takže by jsme vlastně žádné barvy vidět neměli, ale měli bychom vždy jen vidět bílou, po tom tedy že nějaké barvy vůbec vidíme je jen pro to, že je vidět chceme a také jen pro to že nám všichni říkají a říkali, že svět je převážně barevný a černobílý a ne jen vždy výslovně jen absolutně bílý. A vidíme-li černou, pak to jen znamená, že vidíme jen iluzi protože žádná černá barva není a být ani nemůže, nebo také že je v naší iluzorní realitě jen nedostattek světla, protože skutečná realita je jen absolutně bílá a prosím nechytejt mne za slovo, protože toto je jen přirovnání. Pokud poznáme kutečnost tak pak už nebudeme vidět barevně a černobíle, ale vše bude pro nás už jednou pro vždy jen bílé. Znamenalo by to tedy podle udivijící teze kvantové fyziky o pozorovateli, že celá realita kolem nás je opravdu v plnosti všeho a tak jako kvantová částice ve svém vlnovém stavu neurčitosti obsahuje oba protiklady duality a všechny možné stupně škály přechodu od plus do mínus zároveň. Volbu jaký bude posun mezi dvěmi póly reality tedy potom určujeme jen mi sami svým pozorováním této reality. Samozřejmě ne jen naším indiviuelním poorováním, ale pozorováním kolektivním, Ramana Mahariši o tom řekl, že Átman je jen jeden jediný a je vždy dokonalý. Átman je vyšší osobní vědomí a toto vědomí je tedy opravdu jen jedno jediné vědomí pro všechny lidi, zvířata, tvory a vše živé i neživé společné a to nejen v naší dimenzi, ale univerzálně ve všech dimenzích, paralelních vesmírech a všech dalších možných i nemožných existencích a jako takové je toto vědomí vždy dokonalé. Navíc podle teorie relativity pozorovaný elektron původně před jeho pozorováním, existuje a šíří se jeko kvantová vlna neurčitsti a obsahuje zárověň všechny možnosti a stavy a když ho tedy začneme pozorovat tak se tím vymezí a bude právě tam kde pozorovatel předpokládá, že je. To znamená že pozoovatel vytváří a mění a ovlivňje realitu, neboli stav pozorovaného. Chcete pro to nějaký důkaz, protože jste tím nevěřícím Tomášem a věda musí přece být podložena důkazy a když to nejde přímo ošahat a uvidět, tak alespoň nepřímo na něčem co osahat a uvidět lze. Tedy jsou pro to nějaké důkazy ? Tady máte ten důkaz mít a jmenuje se provázané částice. 
Tajemný svět kvantové fyziky:
https://www.youtube.com/watch?v=QT0LbDDyKL0
Za hranicí kosmu - paralelní světy:
https://www.youtube.com/watch?v=QT0LbDDyKL0
A chcete ještě další důkazy ? Tedy důkaz opavdu zcela jasný a pozorovatelný. Budiž, mějte ho mít. Einstein ostatně jak se i mnohýn jinýn otcům stává se do konce svého života nedokázal smířit s kvantovou fyzikou. Řekl, že se mu nechce nějak věřit, že by měsíc přestal existovat, pokud by ho přestal půozorovat. Ale co se stalo s měsícem a veškerou okolní realitou, pokud usnul a přestal tedy měsíc pozorovat ? No hezké, ale namítnete, to přeci neni žádný důkaz. Protože realita přestala přeci existovat jen pro Einsteina a ne pro ostatní lidi. Je tedy realita ve své proměnosti zde stále, pak tedy opravdu existuje a je reálná. No to sice ano také hezké, ale co se stane s měsícem a celou naší realitou pokud najednou usne veškeré lidstvo tvrdým spankem beze snů a sním všechna zvířata a vše co by mohlo nějak měsíc pozorovat ? Njn řeknete, ale když vyfotím měsíc, tak na té fotce vždy bude a to je důkaz že je opravdu reálný a né iluzorní ? Ano pravda měsíc na fotce ždy byl ale vy jste ho fotil, když jste ho pozoroval a nemohl jste při tom spát, leda byste byl náměsičný. Co se tedy stane s fotkou, pokud by opět celé lidstvo usnulo tvrdým spánkem. Jinými slovy když v noci usnete a máte běžný sen tak tn sen trvá jen pokud sníte, ale co se stane se snem, když se probudíte ? 

Samojedinné vědomí přišlo do kina a je i ve virtuální realitě

Je nutné si uvědomit, že pokud by bylo opravdu jen jedno jediné a nic mimo to, tedy nebyl by ani čas a ani prostor, kde by se toto samojediné mohlo nacházet,  jaké by to tedy potom mohlo mít asi vlastnosti ? Zkusme si s touto myšlenkou pohrát. Pokusme se toto samojediné nějak blíže ji charakterizovat. Věda a fyzika by nám k tomu řekla, že tam, kde není čas a prostor, že tam vlastně není vůbec žádná souvztažnost a tedy nelze tam vlastně nic měřit, vůbec nic nějak charakterizovat, popsat si to a představit si to. Ano můžeme si to představit jako prázdno, nebo nicotu, ale ani tato představa není správná, protože je souvztažná k prostoru, prázdno lze charakterizovat jen jako prostor v němž se nic nenachází, ale když není ani prostor, tak jaké pak prázdno - co potom ? Věda tento stav nazývá singularitou. Singularita to je fyzikální stav čehosi z čehož vznikl velkým třeskem vesmír a zrodil se, vznikl prostoročas. Singularita je ten stav, nebo cosi, chcete-li do něhož se zhroutí hvězda o velkém objemu, a to tak, že vznikne černá díra a prostoročas zcela zaniká v singularitě. Singularita:
https://bajnar.blog.idnes.cz/c/263123/O-cernych-dirach-a-velkem-tresku-singularite-a-nekonecnu.html
Ještě před nedávnem ve vědě singularita byla hranice, tedy i tabu, kde končí věda a fyzika, čas i prostor a dál je už jen čiré iracionálno a metafyzika. Nicméně dnes už se řeší teorie, které lze samozřejmě jen stěží nějak ověřit, co bylo před velkým třeskem a že pravděpodobně není jen jeden vesmír, ale nekonečno nekonečen různých vesmírů, byť zcela od sebe oddělených a na sobě navzájem nezávislých a navíc, že tyto vesmíry mají ještě nekonečno dalších paralelních vesmírů a úrovní, ale přesto není jasné zda a jest-li a jak mezi samotnými neparalerními vesmíry i zcela odlišných fyzikálních zákonů, nějaká interakce neprobíhá. Protože vše od makrokosmu až po mikrokosmos existuje v protikladné dualitě měl by tedy existovat ještě vesmír jako duální protiklad vůči našemu vesmíru. Dále Einstenovi se nelíbilo, když vesmír hází v kostky a právě toto házení v kostky je důkazem toho, že vesmír není hodinový strojek odvíjející se přísně jen podle příčiny a následku a že tedy není dopředu předurčeno přesně co se kdy stane a že z hlediska vědomí a pro vědomí samé je to jen karmickou hrou. Ale to je právě jen o čase a pokud tedy čas opravdu není a místo něj je jen nekonečno možností, které jsou jen tady a v teď, potom už vše dopravdy napsáno a určeno je, tedy všechny možnosti a i všechny iluzorní časové osy a to co skutečně existuje, s tím si jen nejvyšší vědomí a skutečnost hraje pomocí výtvoru iluzorního ega. Lze říci že Ego jako takové je vytvářeno nejvyšším vědomím stotožněním jeho zlomku s iluzí. V této iluzi pak pro vědomí bylo vytvořeno i iluzorní tělo a smysly a toto tělo asmysli je tedy samo sobě také iluzorní a jen v iluzi existující. Je to jakoby toto nejvyšší vědomí vešlo do virtuálního kina sebe sama, nebo lépe řečeno zasedlo za počítač sebe sama a hrálo nějakou virtuální hru, hru kde už je vše a všechny možnosti vytvořeny a to ničím jiným, než tímto nejvyšším a samojediným vědomím a to jako pouhý program, tedy program- informace všech možných možností tedy informací všeho. A navíc ještě řečeno všech možných možností a informací řazených ne paralerně, ale vedle sebe v jednom jediném obrovském propojení všeho. Pokud sedíme v kině a díváme se na nějaký film co nás opravdu zaujme, tak se nám často stává, že se natolik ztotožníme s jeho hlavním hrdinou - hrdiny, že zapomeneme na sebe sama a začneme se o tyto hrdiny bát a začneme se s nimi ztotožňovat tak, jakoby se samotný děj a to co prožívají netýkal jen těchto hrdinů, ale dotýkal se i přímo nás samých. Mladému pařanovi za počítačm ve virtuální realitě se také snadno stává, že natolik zapomene sám na sebe, že se zcela ztotožní s virtuální realitou a skinem sebe sama ve hře (se svou virtuální postavou ve hře). Ztotožní se tedy s postavou, za kterou ve hře hraje, do té míry, že zcela zapomene kde se nachází a čím je. Jeho ztotožnění se s neexistující virtuální postavou a neexistující virtuální realitou je pak tak dokanalé, že se ztotožní se zájmem a cílem určení, který ve virtuální realitě jeho postava má, že skoro cítí zranění svého hráče a bojí se o něj a snaží se aby hráč vyřešil ve hře to co tam skin jeho hráče řešit má i když pro samotného pařana jako takového je to zcela nepodstatné, nedůležité a vlastně se ho to ve skutečnosti vůbec nijak nedotýká. Jaký tedy div, že mi sami svou myslí, egem a nižším vědomím se ztotožňujeme s holografickým promítáním, které si sami režírujeme a to ještě, když je toto promítání vždy tak skoro zcela dokonalé. Lze to pojmout i tak, že tedy opravdu žijeme v dokonalém metrixu sebe sama. V posledních letech se zcela vážně vyvíjí počítačová virtuální realita a řeší se zatím samozřejmě především hardwér. Lidská mysl k tomu potřebuje totiž čas, protože řeší vše postupně v po sobě následujících krocích a používá doposud získané znalosti a zpracovává je většinou cestou hledáním pokus a omyl. Lidské možnosti jsou jen omezené a to omezené ztotožněním se s lidstvím. Naproti tomu ve skutečné virtuální realitě vyšší vědomí se s ničím neztotožňuje a jeho možnosti jsou zcela a ničím neomezené. A je tomu tak proto, že není nic, nikde a to reálně, ale i zdánlivě co by mohlo nejvyšší vědomí jakkoliv omezovat, ebo rozdělovat. Vyšší vědomí nic nedělá tedy po sobě, tedy lineárně, ale funguje vedle sebe, čili paralerně a proto nepotřebuje čas a ani pokus a omyl a nepotřebuje tedy ani nic plánovat a zdokonalovat, natož aby potřebovalo nějaký čas a pohyb k tomu všemu. Má v sobě všechny stavy a možnosti včetně databáze naprosto propojené v jednom jediném nekonečně nepatrném a nekonečně velikém bodu prostoru a v jednom jediném nekonečně nepatrném a nekonečně dlouhém okamžiku teď a tak si jen hraje s tím, že neustále pro všechny děje a požadvky, která nižší egoisticeké vedomí vytvářejí, okamžitě vytvoří příslušné scény s prokřížením dalších možností a časových os této své velkolepé nekonečné a gigantické hry. Hry máji - hry iluze. Pokud bychom tedy nejvyšší vědomí přirovnali k počítači tak počítač nejvyššího vědomí nemusí postupně procházet databází a vyhledávat potřebná data a následně je zpracovávat, protože ono to vše má ihned a v jednom jediném nekonečně malém a přesto jen stále trvajícím teď. A vnímáte v tom prosím tu jednotu protkladů, tedy někonečně malé a nekonečně veliké zároveň ?  V případě vyššího vědomí se tedy hardwér naopak oproti lidem vytváří souběžně podle software. a vytváří se podle softvare, protože hardwér je v tomto případě jen neexistujícími kulisami a opravdu skutečný je jen softwér, tedy vědomí, to co jediné skutečně doopravdy existuje. Pokud říkám, že se to vytváří tak to neni přesné, protože už je to vytvořeno a to úplně a jen v tady a teď, tedy v přítomnosti. Tedy jeden jediný člověk je v tomto teď ještě nenarozený, rodící, se žijící, umírajcí i už mrtvý zároveň. Nezapomeňte kapacita je neomezená - nekonečná. Vše co je v nyní a právě se vytváří je a i není v budoucnu a je a není i v minulosti jako latentní možnost a podmínky pro to. Tedy jak minulost, tak budoucnost neexistují po sobě lineárně postupně následující a jsou zde, tedy všechny nekonečné možnosti minulosti a i všechny nekonečné možnosti budoucnosti. Nejvyšší vědomí je totiž něco jako počítač jak už jsme si řekli výše s nekonečnou kapacitou a databází, fungující okamžitě v nulovém časovém zpoždění. Je to počítač, kde všechny možné filmy, které by vůbec mohli nastat, jsou už promítnuty a uloženy v paměti databáze, která si jejich obsah pamatuje a přizařuje jim jen příslušné scény (kulisy) tomu co chceme a po čem toužíme a neustále jen nabízí podle naší neklidné a nestálé mysli, podle jejich prřání a tužeb jen nepřeberné a neskutečně pestré menu dalších v pravdě neskutečných a nepotřebných možností. V tom menu je jakoby jen menší nekonečná část nekonečné nabídky doporučená, tedy povolená a jakoby nekonečná větší část nabídky je nedoporučená, tedy zakázaná. Ta povolená nabídka je o radosti a čirém štěstí, utrpení a bolesti jsou zde neznámé pojmy a i strach zde také nemá žádné místo. Ta větší nekonečná část nekonečného menu je tedy nepovolená a je to jen o konání víceméně ze strachu a nevědomosti, nebo ze zoufaství. Je to stav, kde uprostřed kulis, protože tam je něco jako rozpálená kamna s výraznou cedulí nešahat, se neustále jen zraňujeme tím, že se těch kamen nějak a nejrůznějšími zbůsoby snažíme dotýkat a ta cedule místo toho, aby nás odradila nás naopak jen jaksi přitahuje. Ostatně na cigaretác máte jasně v současnosti už napsáno, že poškozují zdraví. Vše co je zde činěno je činěno především ze strachu a z donucení strachem a proto zde není skoro ani žádné radosti a tvořivé svobody, ale je zde jen bolest a utrpení ze spálenin, za které si zde můžeme jen mi sami. Naše lidská mysl pak samozřejmě dává sice ne vždy, ale většinou, protože je většinou sama plná strachu, přednost tomu zakázanému a tomu kde strach je a tomu co je tedy o strachu, pokud sama v sobě strach má. Lidská mysl jejíž obsah a předmět touhy je zakázané, je pak tím zakázaným a sebezraňujícím menu stále přitahována a konfrontována. Je to o tom, že kdo co v sobě má, tím je přitahován, s tím se potkává a komfrontuje. Co do vesmíru posíláme tím jsme, to nás utváří a od vesmíru se nám vrací a tím jsme i pro vesmír a také ho podle toho tak i utváříme. Potom tedy většina lidí logicky má v sobě jen málo radosti a štěstí a převažuje spíše pocit strachu a bolesti a utrpení. No a je zde také obrovská snaha a touha se toho utrpení zbavit, pokud na ně lidé nerezignují podle úsloví, že i na šibenici si lze zvyknout. V této hře tedy lidé jsou vykonávajícími, protože oni vykonávají volbu a dělají to podle kulis a předešlého menu a pomocí paměti. Dělají to tedy lineárně po sobě a tedy v iluzi času který je pro ně realitou a proto převážně nejsou ani schopni nic dělat a vnímat paralerně. V linearitě je třeba času a pokusu a omylu a je to velmi nedokonalé a omezené. Ostatně lidská mysl je opravdu kapacitně omezená stejně tak jako jají paměť a to je možná i další důvod proč potřebuje pracovat hlavně v iluzi času. V paralelním přístupu k problému naopak vše je hned věděno co je třeba a dělá se to vždy jen dokonalým způsobem. Ve skutečnosti tedy lidé předkládají lineárně, tedy po sobě podle své paměti a předešlých zkušeností  jen požadavky a nejvyšší vědomí je realizuje. Samozřejmě jak paměť a požadvky lidí i jejich způsob hodnocení, to vše je vlastním daným omezením kapacit mysli a lineárním přístupem velmi omezené relativní a nedokonalé. Nejvyšší vědomí jen tedy nastavuje materializací obsahu mysli lidem zrcadlo. Lze tedy říci, že lidé jsou režiséry a aktéry této hry a že oni jsou podle obsahu své mysli dějem této hry a vyšší vědomí  že je jen režisérem a výtvarníkem scény. Ale kdo je tedy zde skutečně ovládajícím a ovládaným. Kdo skutečně činí a skrze koho je činěno. Pokud bychom řekli že je činěno skrze lidi a nejvyšší vědomí vládne nebylo by to správně, stejně tak jako kdybychom chtěli tvrdit, že je činěno skrze nejvyšší vědomí a vládnou mu lidé. Tohle nemá řešení, protože je to pohled z duality a z iluze. Ve skuitečnosti neni žádných lidí na jedné straně a nejvyššího vědomí na starně druhé. Ve skutečnosti vše je jen jednota a samojediné nejvyší vědomí. Problém lidí je pak v tom, že jsou natolik ztotožněni z kulisami virtuální reality a se svým tělem, které je také jen kulisou virtuální reality, že si myslí, že je možné změnit děj jen občas velmi nepříjemného filmu, tím že změníme jeho kulisy. Ale začátek filmu a jeho průběh i konec kulisami ovlivněn není. Kulisy jsou zde hlavně proto, abychom si uvědomili, že to není realita, ale jen iluze a aby jsme si také uvědomili, že pokud chceme měnit film, tak musíme změnit jeho děj (tedy obsah lidské mysly) a ne poze kulisy filmu. Je nutno si jinými slovy uvědomit, že je jedno kam jdeme a co děláme a kde se nacázíme, pokud obsah naší mysli se nemění. Pokud máte v sobě uloženo, že děj vašeho filmu je tragikomickou fraškou, tak kamkoliv přijdete a kdekoliv budete a cokoliv učiníte, bude vše jen neustálými variantami jedné a téže té vaší tragikomické frašky. Potom kulisy jsou zde vlastně hlavně i pro to abychom se měli i proč a s čeho radovat. To že se z toho neradujeme, za to kulisy a jejich výtvarník odpovědnost nenese. Lidé kteří se příliš ztotožňují se svým lidstvím, tedy považují za realné kulisy filmu, které jsou jen iluzorní a myslí si že vědomí bylo zrozeno kulisami. Ztotožňují se tedy i s těmi kulisami včetně svého těla a myslí si, že bez toho všeho by vůbec nemohli existovat. Navíc potom i na těch kulisách včetně svého těla ulpívají a bojí se o to vše a nedokáží se z toho ani radovat, ale naopak se pro to většinou spíše jen trápí. Lidé jsou většinou natolik fascinováni kulisami, že i vlastní děj filmu svého života u něhož není podstatné kde se odehrává ztotožňují zcela jen s těmi kulisami a úplně zapomínají na to, že opravdu důležité neni kde, ale jak se děj jejich filmu odvíjí. Jenže vědomí tu bylo už před kulisami a jen ono samo vytváří kulisy i obsah filmu a to proto, že nikdo jiný kdo by to mohl za nejvyšší vědomí udělat zde prostě není. A pokud tedy nejvyšší vědomí podle našich přání a tužeb a i pro ně vytváří kulisy filmu tak to dělá vždy jen svým způsobem a to radostně, bez úsilí a vždy naprosto dokonale. Jinak to totiž ani neumí. Stačí když se podíváte na jakýkkoliv detail přírody a vnímáte tam dokonalost a krásu. To že lidé nevidí nejen dokonalost kulis, ale i děje filmu a fulmů, které se v těchto kulisách odehrávají neznamená že to dokonalé není.  Pokud nejvyšší vědomí hraje hru naší touhou a přáními a vytváří pro to vše,  kulisy, i děj a průběh hry, tak to dělá z radosti a pro radost a ne pro to abychom se pro to trápili a abychom se o to báli. Navíc pokud se mi sami nejvyššímu vědomí do toho nepleteme svou omezeností tak jeho hra je opravdu dokonalá.

Vysokohorští turisté a neschopnost řešit skutečnou příčinu našeho problému.

Je to jako kdyby byly dvě skupiny vysokohorských turistů, kteří chtějí jít hřebenovku a jsou před nimi dvě možnosti - dvě cesty, jedna snadná a jedna obtížná. Jedna skupina vysokohorských turistů je odvážnější a zkušená, ale protože už má něco za sebou, tak nemá potřebu si neco dokazovat a s něčím se konfontovat a turisté si tedy řeknou, že si radějí udělají krásný výlet a vyberou si tedy cestu snažší, tedy pohodlnou hřebenovkou, která poskytuje nádherné výhledy do kraje. Druhá skupina turistů co jsou poprvé ve vysokých horách si tedy řeknou, že si chtějí dokázat, že na to mají a i když mají strach, nebo právě proto, že ho mají chtějí se v budoucnu pochlubit tím, že ho dokázali v sobě překonat a vyberou si cestu obtížnou strmými srázy po úbočích a lezou po kramlich a traverzují pomocí řetězů.. Kdo je asi tedy dřív v cíli, kdo má s cesty větší potěšení a pro koho je cesta méně strastiplná ? Povaha lidského vědomí je taková, že vidí a vnímá svět na ruby a je nemocná tím, že se nedokáže zastavit a naopak má tendenci neustále zrychlovat a je většinou plná strachu. A navíc si ještě idské vědomí nějak kdoví proč myslí, že všechny své potíže a problémy vyřeší v budoucnu a nechápe, že klíč k tomu není změnou okolních podmínek, ale, že klíč k tomu je jen v nastavení jejic hmysli.  Lidé tak nechápou, že kulisy kolem není realita a to včetně jejich těla a myšlenek s nimiž s ztotožňují a že je to vše jen iluze a že jediné skutečné propojení s opravdu jedíným realným a doknalým bytím je jen skrze jejich vědomí a mysl. Proto že se tedy lidská mysl, tedy její nastavení, časem moc nemění, tak se ani v jakkoliv vzdálené budoucnosti těžko lidé dočkají vyřešení svých problémů a strastí. O ženách se říká, že nevědí co chtějí a nepřestanou po mužích požadovat to získat, dokud to nedostanou. Ale to je právě povaha mysli obecně a je většinou vrozená mužům i ženám a to opravdu rovným dílem. Lidská mysl je tak trochu jako žena, která si říká, mám problém že můj muž je jen takový hodný trouba, sice pro mne udělá první poslední a se vším pomůže, ale není s ním žádná legrace. Nakonec se s ním tedy rozvede a vdá se znovu a pak zase říká mám problém můj muž je tak vychytralý a jen samá legrace, že pro mne nic neudělá a s ničím mně nepomůže. Tak se znovu rozvede protože si řekla, že je tedy lepší být vůbec bez chlapa a když je chvíli bez chlapa, tak zase začne říkat mám problém, protože jsem tak sama a nikdo mi nepomáhá, musít si přeci jen zase najít nějakého chlapa a když už si ho najde, tak ji na něm zase začne vadit něco jiného, než nedostatek, či nadbytek legrace , či pomoci a vše se jen neustále opakuje. A je tomu tak jen pro to, že chceme jen realitu kolemn nás neustále jen měnit podle svých nedokonalých představ a nedokážeme ji přijmout, tedy přijmout ralitu takovou, jaká je tak abychom se z ní mohli radovat. Je v nás jen nustálá touha po něčem co domněle nemáme a touha toho dosáhnout, takže si myslíme, že toho dosáhn out můžeme v budoucnosti a tak se o to mermomocí snažíme. V budoucnosti, kde hledáme spásu toho čeho jsme chtěli dosáhnout toho sice dosáhneme, ale ve skutečnosti nám to nijak nepomůže, protože jsme neodstranii příčinu a svou neschopnost přijmou realitu takovou jaká je. Všechny své potíže, problémy a touhy si neustále jen bereme sebou ze sučasnosti do budoucnosti svou neustálou touhou a myšlenkou, že je jen třeba něco měnit, anebo něčemu pomáhat, ale ne uvnitř sebe, ale jen v okolním iluzorním světě kulis. A tak jen svou nevědomostí a stotožněním se s kulisami, tedy s iluzí a ne s podstatou, většinou jen vršíme chybu na chybu a děláme zbytečnosti, které nic neřeší. Jsme tedy opravdu jak Sisyfos neustále valící kámen do koce, který se po tom vždy zase zkutálý zpět, jsme tedy Sisifos, který si myslí jen, že to dělá pro to, že to jinak nejde a neví, že je to zcela zbytečné a nesmyslné. Nedokážeme se ani zastavit a to jen pro to, že se chceme a toužíme jen neustále pohybovat se z podle nás nedokonalé a nepřijatelné současnosti do podle nás určitě lepší a přijatelnější, čistě pomyslné budoucnosti. Neustále tedy jen řešíme vnější realitu, tedy kulisy našeho filmu a neřešíme jeho děj, tedy obsah a to znamená podstatu problému. Nedokážeme pochopit a přijmout, že řešením jen pouhých kosmetických úprav kulis si jen stále neseme své problémy z pomyslné přítomnosti, či minulosti do pomyslné budoucnosti a že tím neustálým přenášením a neřešením ty své problémy jen neustále násobíme a rozmnožujeme a tak jsme se sice stali mistry v odstraňování následků svých problémů. ale přesto to nezvládáme, protože je to jen nekonečná a vyčerpávající a opravdu Sisyfovská práce bez konce. Je to jako boj s drakem. Když mu usekneme jednu hlavu tak mu hned narostou dvě další a když usekneme tyto dvě další, tak narostou čtyři nové a tak dokola. Vyřešíme jednu touhu, či přání a hned nám naskočí další dvě touhy, či přání ze splnění touhy, či přání přadchozího vyplývající. A je tomu tak pro to, že se ztotožňujeme s tím čím nejsme a ztotožňujeme se tedy neustále jen s iluzí. Tím že jsme se ztotžnili s iluzí myslíme si, že problém, který s tím máme není jen v našem "reálném" vedomí, ale myslíme si, že je tedy v té iluzi a tak se snažíme jen stale měnit iluzi a nikoliv naší mysl, naše vědomí. a ztotožňujeme se jen s obsahem našeho iluzorně reálného vědomí a naše skutečné dokonalé a opravdu univerzální vědomí si většinou ani neuvědomujeme, že vůbec by mohlo existovat.

Anděl strážný a bušení hlavou o zeď, aneb vidíme problém tam kde není

Když jsem lezl po horách tak se mi dostaly do rukou komiksové kresby Saudka, kde si po ledovci klidně a netečně vykračuje sebejistý horolezec a za ním se plouží úplně ztrhaný anděl strážný, zcela orvaný, zpocený a zoufalý, samý šrám a boule. Ve skutečnosti, ale naše tělo spojené s naší egoistickou myslí v jeden jediný celek se v zoufalém úsilí bezhlavě žene a sprintuje udýchané a zalité potem, samý šrám a samá boule a žene se při tom jen za pouhým přeludem a čirou fixí svého lepšího bytí v neexistující budoucnosti.  No a za touto uhnanou mátohou ega spojeného s tělem si pak klidně v nepohybu bez jakékoliv touhy a přání v plnosti všeho spočívá naše vyšší vědomí a navíc, bych i řekl, že je touto uhnanou mátohou a pokřivením sebe sama i velmi pobaveno. A naše skutečnost je právě taková uhnaně mátožná, plná nezměrného úsilí změnit něco, co změnit nelze a jak by mohla i být jiná, když naše mysl ve své nevědomosti je tak destruktivní, že dělá většinou jen samé blbiny, místo toho aby řešila co je opravdu důležité v tady a teď. Honí se jen za pomyslným zlepšeními a zdokonalením již dokonalého v zcela iluzorní budoucnosti. z přesvědčení , že ve zcela iluzorní a neexistuící budoucnosti bude lépa a bezpečněji a bude více jistot. Lidská mysl neustále hledá jistoty a bezpečí, v realitě kolem sebe, protože je sama v sobě postrádá, ale tam je nalézt namůže a nenalézá protože jistota a bezpečí nejsou ve vnějším světě, ale uvnitř nás, v nastavení naší mysly. Kulisy filmu našich životů v sobě jistotu a bezpečí nemají, protože k tomu nejsou ani určeny a naopak je tam spostu  nebezpečného a nejistého. Proto vytvářet v kulisách bezpečí a jistoty je marnou snahou, protože ony jsou víceméně odrazem naší mysli a tak pokud je naše mysl plná strachu a nejistot tak takové jsou i kulisy našeho filmu kolem nás.  Lidská mysl většinou se tedy snaží změnit děj pouze tím, že veškeré snažení věnuje změně kulis a změně scény filmu, ale nemění tak vlastní děj filmu. Ostatně nelze se tomu ani moc divit, protože už jen ty kulisy samy filmů našich životů, jsou opravdu naprsto dokonalé a velmi fascinující. Děj a režisér v pozadí tohoto filmu je totiž opravdu dokonalý a mění neustále jen scénu a kulisy filmu a to tak, že vždy dokonale, ale zachovává jeho děj, který se tak neustále v mnoha nekonečných obměnách zcela opakuje a jen velmi pozvolna posouvá jen nepatrnou kvalitativně lepší změnou děje. Lidé jsou jaksi slepí a hluší a neustále chtějí díky svému ztotožnění se s iluzí měnit jen neexistující realitu kolem sebe, která existuje jen a jen v jejich mysli díky smyslovému vnímání, které není ničím jiným, než opravdu jen iluzí ve skutečnosti neexistujíí virtuální reality. Vždyť samotné lidské tělo a smysly jsou jen nástrojem iluze aby dokonalá hra mohla být hrána jako zdánlivě nedokonalá. Lidská skutečnost je tedy taková, že mi lidé stojíme před stěnou a celí zpocení a s hlavou zalitou krví mlátíme usilovně touto svou hlavou o zeď a říkame přitom ne, ne, to mi přeci ne, to jen ta proklatá zlá stěna nás sama o sobě neustále jen mlátí po palici. A aby toho nebylo už tak dost, tak vše se výše popsaným způsobem děje jen proto, že si o realitě kolem nás vytváříme představy jak by měla vypadat, aby podle nás, tedy našeho iluzorního omezeného a nedokonalého ega byla dokonalá. Jenže realita dokonalá podle naších představ bude jen opravdu málokdy. Protože naše představy o ní většinou nejsou a ani nemohou být dokonbalé a to pro omezenost a vymezení filtru nastavení naší mysli, kterou realitu kolem sebe vnímáme a hodnotíme. Co tedy uděláme ? Začneme si myslet, že něco děláme špatně i když se pořád a opravdu poctivě, namáhavě a skutečně velmi pracně a často i s velkým rozčilováním snažíme realitu měnit jen podle sebe a ono se nám to stále jen nějak většinou nedaří. Začneme si tedy říkat, musíme přidat na úsilí a musíme se víc snažit, jenže nedokážeme ani být sami se sebou a nedokážeme ani pořádně odpočívat, protože ani na to už nemáme čas. Prostě si ho víceméně díky svému snažení měnit realitu kolem sebe a díky neustálé potřebě řešit co bude v neexistující budoucnosti ani nedopřejeme. A protože tedy tolik spěcháme jen za iluzí budoucnosti a přítomnost je pro naši mysl tolik tíživá a také pro to že se nám nedaří měnit realita kolem nás podle nešich představ a myslíme si tedy že musíme zrychlit a přidat na úsilí, tak neustále jen zrychlujeme. Protože tedy žádáme na režiserovi jen neustále zrychlení, tak děj našich filmů a tedy našeho žití se jen neustále více zrychluje. Pro samou uspěchanost a narůstající zrychlení tedy nestačíme a nemůžeme ani většinou vnímat dokonalost filmukolem nás a nemáme čas se kolem sebe ani pořádně rozhlédnout, natoš si něco opravdu užít a vychutat. Pokud tedy posloucháte hudbu gotiky, nebo raného baroka tak ji posláchoute vždy zrychlenou, protože v původní rychlosti by vám připadala nepříjemně a nepřirozeně zdlouhavá. Pokud si porovnáte výtisky románů třeba z 18. století a z naší doby tak zjistíte, že jsou z nich vypuštěny celé pasáže a že jsou přepsány tak, aby děj a popisy nebyly tak nekonečně nesmyslně rozvleklé a zdlouhavé. Většina lidí tedy nedokáže být sama se sebou v přítomnosti a to je nejvážnější nemocí lidstva. Protože jen přítomnost je stálá a doopravdy skutečná a reálná a minulost a přítomnost jsou nestálé a neskutečné a jsou jen pouhou iluzí, kdy jejich obsach a smysl i průběh je vytvářen vždy jen přítomným okamžikem. Skutečnost a realita je jen v nás a nikde jinde kolem, nebo mimo nás. A půokud tedy nedokážeme být sami se sebou, tak nedokážeme být ani mimoiluzi v realitě. Pokud tedy něco chcete změnit v budoucnosti, nebo v minulosti, tak to změňte teď v půřítomnosti. Děj a scénář našich filmů nelze totož měnit jinak, než jen změnou naší mysli a to jedině nyní, tady a teď, tedy v přítomném okamžiku protože jen on skutečností a realitou.

Nejsme ani Spartou a ani Slávií a nejsme ani klokany a ani čímkoliv jiným jakkoliv specifikovatelným

Pokud se tedy stotožňujete s formou, ačkoliv touto formou ve skutečnosti nejste a jste ji jen zdánlivě, tak se strachujete a ptáte se co se stane s vámi s vaší rodinou, vaším majetkem, vaším státem a s lidstvem obecně, ale až se přestanete s formou ztotožňovat pak teprve vám bude umožněno poznat čím ve skutečností jste a to tak, že se tím přímo stanete. Potom už budete vědět, že žijete jen v iluzorní pohádce, která nemůže mít jiný konec než dobrý. A navíc i že vlastně žádný konec není a že už nyní je to naprosto dobré, tak jak to být má a že je to jen neuvěřitelně krásně dokonalé a že tedy prostě o dobrém konci - nekonci je už rozhodnuto a vždy o tom rozhodnuto i bylo.. O to co bude s vámi, s vaší rodinou, majetkem, státem, národem a lidstvem se už jednou pro vždy přestanete zajímat a tím uvolníte cestu také už pro vás jednou pro vždy vyššímu neosobnímu vědomí jímž se stanete. A bude to pak právě toto vyšším vědomí a ne už vy kdo skrze vás a vámi bez úsilí a jen v radostné hře použití všech nekonečných možností jeké má samo o sobě, bude vše konat a činit. Tedy opravdu už bez úsilí a činnosti, tedy jen v radostné hře sebe sama a učiní a udělá pak vše dokonale a nejen pro vás, ale i pro všechny ostatní a všechno ostatní. Udělá to tedy nejvyšší vědomí samo a udělá vždy to nejlepší a naprosto dokonalé co pro váš majetek, vaší rodinu, váš národ, váš stát a lidsvo, ale i pro planetu zemi a celý vesmír za dané situace udělat může. Namítnete, ale svět přeci není dokonalý a je zde spoustu utrpení a násilí, jsou zde války a je zde bolest a nemoci. Lidstvo v dnešní době spěje do záhuby a pokud něco nezmění nějakým jiným způsobem, tak zahyne a před tím bude velmi trpět a mi s ním. Ano ale to vše je jen ve vaší mysli, vaší představou vyvolanou strachem a nechápavostí. V realitě nic takového není. Co se stane s lidstvem a co se stane s vámi a s vaší zemí a rodinou to se vás totiž vlastně vůbec netýká a může vám to být zcela fuk. Můžete tedy podle vás zcela oprávněně namítnout, pane vy jste ale opravdu blázen. No možná i jsem, ale to stále nic nemění na faktu, že pokud se stotožníte třeba se Saprtou, pak je pro vás opravdu velký problém pokud by se Spartě mohlo stát, že když prohraje příští zápas, tak že vypadne z ligy. Pokud by se tak stalo tak by od Sparty odešli nejlepší hráči i trenéři jinam a Spartě by rázem ubylo výrazným zpúsobem i finančních prostředků a kdoví, jak by to nakonec se Spartou tedy dopadlo. Ptám se vás tedy znovu stane se vám, pokud nejste Sparťan a se Spartou se ani nestotožňujete něco, když Sparta prohraje a vypadne z ligy ? Vůbec si toho ani třeba nevšimnete a nebude se vás to vůbec nijak ani dotýkat. Jedině pokud budete fandit s velkým nadšením Spartě nebo Slávii se ztotožnění se s tím a pokud si tedy budete myslet a tvrdit, že jste Sparta, nebo Slávie, či Klokani, pak se Vám může maximálně stát, že samým rozčilením nad prohoru svého klubu spadnete ze židle a o něco se při tom praštíte a uděláte si bouli. Njn řeknete to je sice hezké, ale pořád jen slyšíme, že dojde voda, oteplením se zvednou hladiny moří, je zde spousty arabských uprchlíků, hrozí nám islaminazice Evropy a terorismus, hrozí nám, že dojde ropa, hrozí nám ilumináti, a marťani, rozpad systému a násilí, jak se máme zachovat abychom tedy uhránili sebe a naši rodinu, naši zemi. No ano, ale to mi pořád jen říkáte že jste Spaťan, nebo Slávista a co všechno tedy hrozí Spartě, nebo Slávii. Inu ano, ale jste opravdu Sparťan, nebo Slávista, Čech, nebo angličan, Levičák, nebo pravičák ? Vy totiž vůbec ničím takovým nejste to je pořád jen o ztotožnění se se Spartou, Slávií, nebo třeba s Klokany.  Vy tedy opravdu ve skutečnosti nejste Čech, Anngličan, Sparťan, anebo Slávista a nejste ani mlád a ani stár, levičák a ani pravičák a nejste ani fanatik a ani demokrat a ani cokoliv jiného, protože stále jste a vždy jste byli a také vždy budete jen čirým bytím, prázdnou plností všeho nepojmenovatelnou a neurčitelnou skutečností a jste nekonečnem všech možných možností a stavů v jednotě všeho. V jistém smyslu jste ovšem tedy také i něco konkrétního, tedy třeba například Francouz a demokrat třeba za demokratickou katolickou stranu. Ale stejně tak můžete být čímkoliv jiným, třeba tím Sparťanem, ale Sparťanem a tedy třeba i tím Francouzem jste jen pro to, že vás ta Sparta a Francie něčím nějak zaujala a proto jste se rozhodli třeba i zcela nevědomě, že jste Sparťan a Francouz a narodili jste se tedy ve Fancii do Sparťansé rodiny. Řeknete no fajn, když se tedy nebudu ztotožňovat se Spartou, tak mně osobně už bude zcela fuk zda Sparta vyhraje, nebo prohraje. ale protože jsem z hřiště fyzicky neodešel, tak stejně nezabráním tomu aby mne nějaký bláznivý dejme tomu Slávista, nebo kokoliv jiný nepraštil po palici, protože si bude myslet, že jsem Sparťan a bude mu úplně fuk s čím já se ztotožňuji, nebo ne a navíc mne může po té palici praštit tak důrazně, že mne může i zabít. No to sice ano, ale nemusíte mi to věřit, ale když jsem byl na vojně tak se říkalo, že platí jen dva zákony a dvě pravidla tedy pravidlo-zákon číslo jedna Velitel má vždy pravdu a musíte ho vždy poslechnout a zákon a pravidlo číslo dvě je že pokud velitel náhodou pravdu nemá a nemusíte ho tedy poslechnout, tak platí zákon číslo jedna. Tedy realita je taková, že pravidlo číslo jedna je, že vědomí nikdy neútočí na vědomí a pokdu by třeba i útočilo tak vždy a za všech okolností platí pravidlo číslo jedna. Tedy pokud se nebudete stotožňovat se Spartou, tak Slávista útočník vás po palici zaručeně nepraští a pokud by Vás opravdu i praštil a to i velmi důrazně, tak může zranit jen Vaše tělo, ale nikdy vás ve skutečnosti nemůže nijak ohrozit, zranit, či zabít a to jen proto, že vy nejste ani vaše tělo, protože i vaše ťelo je Sparťanské jen z toho důvodu, že aby mohlo jako iluze v iluzi fungovat, tak prostě musí mít nějaké určení a vlastnosti.  Ale vy jste ve skutečnosti, jak už výše bylo řečeno, jen možností všech možností a samojediné vědomí a krom vás vůbec nic neexistuje, co by vás mohlo nějak ohrozit, natož vám nějak ublížit, nebo vás jakkoliv zranit. Njn řeknete, ale když se tedy nebudu ztotožňovat se Spartou, Klokany, Zajíci nebo Slávií tak mně se to tedy doopravdy netýká, ale co moje děti, moji blízcí a mí přátelé jak jim mám vysvětlit, že se nemají ztotožňovat se Spartou, Slávií nebo s klokany ? Pokud tedy nevíte co dělat a jste zahnáni do úzkých, tak vaše vyšší vědomí ví co je třeba dělat, protože ono už i ví výsledek toho, co vy učiníte, a ví také i všechny reakce vašeho okolí a ví také nejlépe, co je třeba pro ostatní i pro všecno ostatní udělat a stačí tedy, jen pustit nejvyšší vědomí za sebe ke slovu a činu a nebránit mu v tom. Lidé jsou tak trochu jako můj táta, který neustále hledal brýle a při tom je měl nasazené na nose a díval se na vše skrze ně. Takže opravdu Vaše vyšší vědomí vždy ví co je třeba udělat a nemůže být zahnáno ani do žádného rohu a ani se nějak octnout v úzkých, protože pro něho neexistují žádné rohy a ani nic úzkého.  Vašim dětem, rodině a přátelům nemusíte totiž vůbec nit vykládyt o to že se nemají s něčím ztotožňovat, protože pokud už na to nepřišli, tak až nastane jejich čas sami poznají čím ve skutečnosti doopravdy jsou. 

O smrti a klacku na cestě nejvyššího vědomí a také o iluminátech, marťanech a zubařích.

Vašim dětem, rodině a přátelům se může ve skutečnosti stát tak málo, jako vám samotným, protože i oni nejsou ničím jiným než jen vámi, tedy nesmrtelnou a nezranitelnou jednotou všeho a možností všech možností. Njn hezké opravdu, ale přeci nemůžete popřít, že zde jsou přistěhovalci a Arabové od nichž nám hrozí Islamizace a jsou zde exekutoři a možná i marťané a ilumináti a konec konců zlo přeci, jehož symbolem a ztělesněním je ďábel sám nějak nepopiratelně opravdu existuje, tak jak by nás nemohlo nic ohrozit a nic se nám stát i když se nebudeme, jak říkáte stotožňovat se Spartou, nebo Slávií. No to sice ano, jenže pokud to ve vaší realitě vše vidíte a vnímáte tak potom to vše tam doopravdy je. Vaše realita totiž není skutečná a je jen iluzí, nebo pokřiveným a pozměněným vímáním reality skutečné a opravdu jedině skutečně existující.  Pokud tedy ve vaší mysli jsou a budou všichni ti přistěhovalci a Arabové od nichž nám hrozí Islamizace a jsou a budou ve vaší mysli i exekutoři a možná i marťané a ilumináti, dábel sám a budou tam policajti, soudy a strašidla všeho druhu jaké si je jen dokážete vymeslet, tak to vše ve vaší realitě opravdu bude, protože to tam holt nějak mít chcete a tím to tam i vysíláte a zhmotňujete, tedy realiztuzjete a je úplně jedno jek věrohodní a realní se ty vaši staršidla a bubáci mohou zdát. Řeknete třeba no Marťani, to je přeci opravdu hezká blbost, ale co vy víte ? Třeba marťani opravdu skuteční jsou a na marsu žádnou z kamer sond tam vyslaných zaznamenáni nebli a to třeba jen pro to, že mars pro jeho neobyvatelnost opustili už dávno v naší minulosti a žijí teď v nějaké jiné hvězdné soustavě. Ale protože o zemi vědí a vědí, že je marsu podobná, tak nějak usilují o to země se zmocnit a ovládnout ji. Pokud vaše půředstava o nějakém vašem sašidle, nebo strašidlech bude velmi intenzivní tak o to reálnější a okonalejší bude jeho zhmotnění ve vaší iluzorní realitě. Jenže iluzorní realita  lidstva je součtem a výslednicí vzjemného posilování a rušení iluzí všeho druhu a tak pokud třeba vaše velmi silná a velmi hrůzostrašná realita , že vás pronásleduje mafie se zhmotní pro vá do té míry že opravdu uvidíte mafiány, kteří vás budou pronásledovat a budou po vás i střílet a třeba házet i noži. A co se tedy stane ? Ostatní lidé, kteří budou považovat, že by vás mafiáni mohli pronásledovat, za velmi nepravděpodoné a za naprostou blbinu, žádné mafiány neuvidí, ale uvdí jen zranění na vašem těle po bodných ranách od nožů a od kulek. Tedy vaše bolest a zranění bude opravdu dost značná a zcela reálná. Ale kdo vám způsobuje to zranění a bolest jiný, než jen váš strach z nereálné iluze něčeho co ve skutečnosti není. Váš strach a to veškerý strach je jen strachem z některé možnosti, která by v realitě mohla nastat, protože tedy vy jako divák v kině dívající se ne film svého života si promítáte dle vašeho momentálního přání a výběru právě film s mafiány, kteří vás pronásledují a to jen pro to, že jste o mafiánech někde slyšeli, anebo četli a nějak vás to do té míry zaujalo. že jste se s tím natolik ztotožnili a natolik zapoměli čím ve skutečnosti jste, že se ti mafiáni pro vás, ale jen pro vás stali realitou. To co platí pro jedince, tedy to co je dole, je stejné jako to nahře platí i pro lidstvo jako jeho některou část, anebo celek. Dříve třeba církev si myslela , tedy promítala film o hrozícím satanovi a potřebě boje proti němu za každou cenu. Samodřejmě tím se pro věříccí a církev existence satana stala velmi reálnou a objevilo se tak i sposta důkazů o správnosti přesvědčení o takovéto iluzi a zjevném nesmyslu. Co se pak stalo ? Inu církev a věřící začala proti ďáblu a satanovi všude bojovat a vznikla inkvizice a upalování čarodějů a čarodinic a protože tehdy byli představitelé církve a rozhodnou silou společenství mužský prvek, tak i ze sexuálních důvodů se trápení a upalování čarodějnic stalo zábavou opravdu velmi zábavnou a žádoucí. A tak jen pro to, že někde začalo povědomí o víře v dokoalého boha  a církve, která mu pomáhá bojovat proti satanovi a také samozřejmě i v důsledku protitlaku na tlak cíkrkve a věřících, zákonitě vzniklo i přesvědčení o satanovi a jeho oprávnění boje proti slabému a trastejícímu bohu. Samozřejmě satanizmus existuje dodnes protže když existuje dobro tak musí existovat i zlo a nikdo z ldí většinou nechápe, že je to vše jen naprostý nesmysl, protože dobro je ve zlu a zlo v dobru a jedno že podmiňuje druhé vše je opravdu jen v jediném vzájmě provázaném celku a jednotě všech možností a to naprosto smysluplných, ale i zcela zjevných nesmyslů. Tedy když se někdo chce stotožňovat se Spartou a se spartou, kde jsou čerti a dáblové, tak je to pro něho velmi reálné se vším co to obnáší a to jen do jaké míry se s tím kdo stotžní. Je to jen o tom jako v tom přirovnáí s bílou barvou, kde je vše jen bílé a žádná jiná barva než ta absolutně bílá co v sobě obsahuje spektrum všech barev ostatních  ve skutečnosti vůbec neexistuje a protože tedy nějaká kombinece našich barev v naší čistě osobní a vlastní iluzorní realitě má být, protože ji tam mít z nějakého důvodu chceme tak tam prostě je. Múžete to i obrátit a výsledek bude stejný, tedy protože nám vadí čistě bílá barva z nějakých osobních důvodú, tedy z důvodů našeho ega a jen pro to že obsah naší mysli není o bílé, ale je o barvách, tak si začneme představovat že ralita má být barevná a to jen pro to že čistě bílou nedokážeme a nechceme přijmout. Protože tam tedy tu barvu mermomocí budeme chtít mít tím že jí bílé realitě mermomocí začneme vnucovat a znsilňovat jí tím, tak tam ta barevnost bude, ale jen pro nás nebo i ostatní, kdo tam ty barvy budou chtít vidět, stejně jako mi a nemusím už ani dodávat, že ty barvy nikdy nebudou takové jaké je chceme mít a pokud ano tak jen velmi vzácně a mi tedy začneme usilovat zas jen o to ty barvy nějakým způsobem změnit. No a protože naše úsilí o změnu barvy se bude vždy jen většinou míjet s účinkem, tak sizačneme myslet že smusíme rychleji a intenivněji zabývat změnoutěch barev aby se v budoucnu změnili podle našich představ. Ježíš Kristus, který jasně věděl o tom, že realita je jen opravdu absolutně bílá a učil o tom a přnesl o tom evangelium, tedsy radostnou zvěst to komenoval slovy : "Bahoslavení, kdo tomu uvěřili (absolutně bílé realitě) jen na základě toho, že o tom jen slyšeli." A lze k tomu dodat, ještě blahoslavenější, kdo se o tom opravdu přesvěddčili  a nemuseli už ničemu věřt. Potom ještě tedy Ramana Maharii o tom řekl, že je to stejné jako bychom šli po cestěa uviděli na té cestě klikatý klacek, který začneme omylem považovat za jedovatého hada. A lze k tomu dodat, jen, že pokud tedy ve svém zdání místo klacku začneme klacek považovat za jedovatého hada tak v naší realitě ten klacek tím jedovatým hadem olpravdu bude a mi se tedy začneme podle toho i chovat a dáme se tedy větišnou na rychlý a bezhlavý úprk před tímto zcela iluzorním nebezpečím. Jenže klacek vždy byl , je a bude jen klackem a nemůže nijak za náš omyl a ani nás tímto omylem nechce a nemůže za něco trestat jak bychom si snad mohli ve své iluzi představovat. Tedy jinými slovy, poud někdo opravdu mermomocí chce vidět čerty, anebo  anděly a komunikovat s nimi jako jedinec, tak je opravdu uvidí a komunikovat s nimi jen jako jedinec opravdu bude. Pokud to bude mermomocí chtít nějaká skupina, pak tato skupina opravdu anděly a čerty vidět bude a bude s nimi i komunikovat. Ale co budou vidět a s čím opravdu budou komunikovat. No budou vidět jen sebe a svou iluzi a budou tedy komunikovat jen se sebou samími a se svou iluzí. A to vše jen pro to že nedokáží přijmout realitu takovou jaká doopravdy je a ani ji takovou opravdu přijmout nechtějí. Tedy ve skutečnosti a ve skutečné realitě opravdu nejsou a neexistují žádná strašidla, tedy žádní islámští teroristé, žádní exekutoři, židé, špatní a kradoucí politikové a ani žádné soudy a ani žádní  židé, cikáni, martani a iluináti a kýho výra ještě navíc a  ovšem stejně tak nejsou a neexistují ani žádní andělé a avátaři a ani žádní spasitelé a ochránci obecně. Nejsou a neexistují, protože nejsou k ničemu potřeba a jen mi si to vše vymíšlíme a tím i víc či méně materializujeme, protože nechceme a nedokážeme realitu přijmout bez toho a tak vše to nadbytečné nesmyslné a k ničemu užitečné a  ničemu potřebné haraburdí tam mermomocí mít chceme a tak to tam holt opravd máme, ale i se vším co to pro nás obnáší. Samozřejmě můžme to i obrátit protože pět a dvě je sedm a je to stejné jako kdybychom počítali, že dvě a pět je sedm. Výsledek rovnice je tedy stejný , když řekneme, že vše to haraburdí je opravdu sktečné a zcela reálné a velmi důležité a že to vše má svůj účel a smysl, protože i to je pravda, ale jen s tím, že vše to není ničím jiným než jen neškodnou a láskyplnou jednotou a jen určitou skupinou jen čistě iluzorních možností této jednoty všeho. Když se nad tím zamyslíte tak co je skutečně reálné a co není ?  A co je iluze a co není a existuje opravdu nějaká iluze a neiluze ? A existuje opravdu nějaká relita anebo nikoliv ? A žijeme tedy opravdu ? Anebo jen sníme sen o životě ? Asi Vám to bude připadat opravdu šílené, ale odpověď na tyto všechny otázky a opravdu správná odpověď je - no hádejte ? No samozřejmě odpověď je tedy ano i ne. Odpověď je opravdu správně pro to že i iluze a deziluze a realita a nereálnost jsou jen protiklady zasunuté sami do sebe a navzájem se podmiňujicí, protože jediné co doopravdy existuje pokud by se to tak dalo říci je jen jednota všeho bez jakéhokoliv názvu, určení a jakékoliv bližšší specifikace čehokoliv.  No a když se nad tím ještě víc zamyslíte, tak přijdete na to, že to vše má svou skutečnou a opravdu absolutní logiku. Ale ta logika je tak absolutně logická, že  má v sobě a i musí mít naprosto důsledně logické alogičnosti. Potom tedy náš vesmír a naše realita jakožto stejně všechny paralerní světy a vesmíry jsou jen iluzí, neiluzí a jen určitými konkrétními možnostmi absolutně nekonkrétní jednoty všech možných i nemožných stavů, bytí a realit a vše to není opravdu nikde jinde, než jen v našich myslích, tedy jen a jen v naší jedné jediné mysli samojedinné. Ke smyslu a účelu všeho se ještě vrátím na samostatné stránce tohoto webu.

Nejvyšší vědomí jako čtenář knihy absolutna a kvantová fyzika:

 V kvantové fyzice se obecně pracuje s principem neurčitosti a princip neurčitosti znamená, že částice ve vlnovém neurčitém stavu vlastně jsou stavem všech možných možností jaké by mohla kvantová částice mít včetně místa její polohy. Co se paralelních světů týče je ještě předpoklad, že pokud dojde na časové ose k možnosti jiné volby, tak určitě existují světy kde se realizuje opačná volba, nebo opačné volby, než ta která se realizovala ve vesmíru našem, nebo v naší čaovém ose. Vlastně jsou už dopředu dány a mohou se realizovat úplně všechny možné možnosti, které by mohli z daného bodu časové osy nastat. Respektive z toho lze odvodit, že náš vesmír není nic jiného, než nekonečnem nekonečných os všech nekonečen různých možností a je zároveň dokonalým propojením toho v jeden jediný celek. No a mi se tedy současně rodíme, žijeme i umíráme zároveň v jednom okamžiku současnosti jen tím, že pro svůj neklid a neschopnost se utišit a pro svou touhu po něčem co vlastně ani nepotřebujeme neustále jen skáčeme z jedné možnosti na druhou a vytváříme tak tím pro sebe iluzi času. Jsme jako čtenář nekonečné knihy všech možností, který tuto knihu otevřel někde uprostřed a omylem se ztotožnil jen s tím co je tam jen na jedné jediné řádce, na tom jednom jediném listě psáno. Tento čtenář se pak ve svém omylu ztotožnění se s tím čímž není hybností tohoto stotožnění jen hladově žene za tím co  je psáno na dalších stránkách a skáče zmateně a bez cílně i když si myslí, že ten cíl má a ví oněm, z jedné strany rychle na druhou, protože mu za jeho zadnicí žhne a pálí koudel jeho bolesti a utrpení, tedy koudel jeho nevědomého sebe zraňování a sbeubližování. A to vše se tak děje zmateně a uspěchaně o překot, protože si myslí, že tam bude něco lepšího, něco co mu snad už konečně pomůže se zbavit své bolestné iluze a svého bludu a sbezraňování.  Ve svém omylu si pak myslí, že jeho spása je tam někde v iluzorní a neexistující budoucnosti na těch dalších stranákách nekonečné knihy všech možností a navíc si i mylně myslí, že tuto knihu sám píše, ačkoliv vpravdě je už dávno napsaná a listy této knihy nejdou v návaznosti za sebou a jejich návaznost a obsah ani většinou neni podle představ pomýleného, bláznivého a uspěchaného čtenáře. Listy této knihy, na každý list kde se čtenář právě nachází, navazují ne za sebou, ale jsou vedle sebe a to hned všemi možnými myslitelnými i nemysletylnými možnostmi a jsou jen na jednoum jediném místě v jednom jednom jedině možném okamžiku věčné přítomnosti v tady a teď, tedy jen na jednoum jediném místě a přesnější by bylo, že nejsou ani vedle sebe, ale v sobě a jen na jednom jediném nekonečném listě jednoty a v absolutní dokonalosti naprosto absolutního propojení všeho se vším. 

Vyplývá s topho ztedy že Hitler vyhrál druhou světovou válku a dinosauři vytvořili civilizaci ?

Lze z toho tedy i odvodit, že vesmír sám o sobě jako celek je onou částicí všech možných stavů a možností, tedy kvantovou částicí ve své vlnové neurčitelné podobě. Tdy ve vesmíru je i možnost, že existují paralení vesmíry, kde dinosauři vytvořili civilizaci a lidstvo vůbec nevzniklo, anebo i vesmíry, kde třeba Hitler vyhrál druihou světovou válku. Jsou zde i možnosti vesmírů, kde vědomí se vůbec neprojevilo a hmota jako taková neexistuje a je zde jen záření samo o sobě. To že v našem vesmíru vůbec mohl vzniknout život vyplývá jen z toho, že přírodní danosti, tedy nastavení částic a síla interakcí mezi nimi to umožňuje a pokud by jen trochu málo bylo jinak, nevznikla by ani žádná hmota a vše by existovalo třeba právě jen a jenom jako to záření. Samozřejmě pokud existují opravdu paralelní světy, které neustále vznikají a zanikají, potom musí existovat i nekonečna dalších vesmírů, kde jsou základní fyzikální zákony nastaveny úplně a nepředstavitelně jinak, než jak je to ve vesmíru našem.  Máme-li hledat zkoumat a najít a podle toho i nějak charakterizovat toto samojediné a dokonalé bytí, které je tedy zdrojem a podstatou i smyslem této nekonečné mnohavesmírné projekce a nekonečné hry a zároveň je i touto projekci, hrou a tvorbou, ale i tím co to přesahuje, je to něco podobného, jako když vědci chtějí prokázat existenci neutrina. Neutrino je fyzikální částice, která pokud v teorii není nějaká chyba musí skutečně existovat, ale už z názvu neutrino vyplývá, že tato částice nemá skoro žádnou vlastnost podle které bychom ji mohli snadno definovat a že prochází snadno jakoukoliv hmotou. Jak tedy tuto částici detekovat a prokázat, že je teorie správně? 
Neutrina a problematika s tím spojená viz: https://www.osel.cz/4839-jak-neutrina-lovit-detektory-neutrin.html
Paralerní vesmíry: https://cs.wikipedia.org/wiki/Paraleln%C3%AD_sv%C4%9Bty
Paralerní vesmíry 1: https://www.svetkolemnas.info/novinky/kontroverzni-realita/1639-paralelni-svety-existuji-a-jiz-brzy-si-to-vyzkousite-na-vlastni-kuzi-rikaji-vedci
Paralerní vesmíry 2: https://procproto.cz/objevy-2/vedci-dokazali-existenci-paralelnich-svetu
Paralerní světy 3: https://www.osel.cz/7853-pohaneji-kvantovou-mechaniku-paralelni-svety.html
Pralerní vesmíry 4: https://www.mzone.cz/clanek/existuji-paralelni-svety-vysledky-nejnovejsich-vedeckych-vyzkumu-prinaseji-prekvapive-odpovedi/

Mystici hledají prázdno, které je plností všeho

Tedy vraťme se k našemu úkolu, nějak blíže charakterizovat představu reality, kde není a neexistuje vůbec nic jiného, než jen dokonalé vědomí, které je zároveň i energií a které není vůbec ničím omezeno a nemá tedy ani žádné hranice a které existuje samojediné, jen samo o sobě, mimo čas a prostor a nad projevenou realitou (superprojekcí), ale je zároveň i touto projevenou realitou, tedy superprojekcí a tedy i promítnuto do prostoru a času a je také samozřejmě nekonečnou množinou všch možných stavů a forem a všeho možného i nemožného a je i tím co toto vše vytváří a je tím vším jen v jednom nekonečném okamžiku proměnlivé neměné přítomnosti, ukotvené v nepohybu a plnosti všeho. Mystici hledají toto vědomé prázdno uvnitř sebe sama, aby zjistili nakonec, že i oni sami jsou také tím prázdným a tichým vědomím, prázdnem v plnosti, která obsahuje všechny možnosti, prázdnem s obrovským nekonečným tvůrčím potenciálem, prázdnem existujícm v dokonalé jednotě, v jednom jediném celku, v jednom jediném živoucím organismu, který v sobě v jednotě všeho bytí zahrnuje všechna nekonečná nekonečna všech možných i nemožných různých světů a vesmírů. Můžeme o tom, tedy o podstatě a zdroji jen říci, že to nemá, žádný tvar, formu, jméno, vlastnost, charakter a že to není ani prázdno a ani nicota a že není nic čím by to šlo nějak popsat a charakterizovat, přesto nepatrný zlomek tohoto, ktrý ale je zároveň i oním celkem a jednotou všeho se denně vidíme a dotýkáme se toho, ochutnáváme to a posloucháme to, totiž svět a vesmír kolem nás. Logicky podle výše řečeného,  pokud budeme chtít určit, kde se tato naše realita nachází, potom když není čas a ani prostor, pak nelze prostě určit místo výskytu a snaha toto místo nějak určit je čistě iracionální. Můžeme o tom říci jen to, že to není vně a mimo nás ale že to je právě jen uvnitř našeho vědomí i když naše mysl se tomu vzpozí. Když není čas pak není ani možnost pohybu, ale není ani klidu, protože pohyb i ne pohyb lze řešit jen z hlediska času,  prostoru a duality. V podstatě není ani žádný důvod k jakémukoliv pohybu a důvod k němu může existovat je v iluzi.. Potom tento zdroj, tato podstata všeho, vše zahrnující absolutno, nemá žádné uvnitř a ani vně a mimo tohoto už nic nikde jinde není, proto tento zdroj všeho nemá ani odkud, kam by se vlastně mohl nějak pohybovbat. Víme tedy čím vším tato naše samojediná realita není, ale nedokážeme určit čím vlastně je. Přesto můžeme se alespoň dohadovat. Tedy dohadovat jaké by to mohlo být a jaké vlastnosti pro nás důležité by to nemělo, nebo mohlo mít, tak jako vědci hledají za singularitou něco co by mohlo nějak blíže singularitu objasnit. Tedy aby mohla být nějaká rovnice dána, a bylo vůbec možné z něčeho vyjít popišme si co jsme si určili a co o této realitě tedy víme. Víme že je to vědomí a je si to vědomo samo sebe, víme že je to dokonalé vědomí a že to není ničím omezené a že to ani nelze ničím, nějak omezit, víme že je to možnost sama o sobě absolutně všech stavů a možností. Pokud si tedy řekneme, že je to naprosto dokonalé, nelze to ničím omezit a ani jakkoliv vymezit a určit, můžeme se tedy domnívat, že je to absolutní.

Zde se tedy v představě reality jako jediného dokonalého bytí a v představě teorie všeho dostáváme k absolutnu.
Absolutno podle Hegela: https://cs.wikipedia.org/wiki/Georg_Wilhelm_Friedrich_Hegel
Platonova jeskyně: https://www.p4c.cz/repository/education-for-escaping-the-cave-what-socrates-say_4c7e09cd80152.pdf

O absolutnu 1.

Pokud tedy řekneme, že je to absolutní, po tom musíme předpokládat, že vše to musí nějakým způsobem v sobě obsahovat vše co by kdy vůbec mohlo nastat, nebo vůbec mohlo být stvořeno, včetně všech variant a možností, které by s toho mohli vzniknout. Víme, že je to i jaksi mimo čas a ptát se tedy kdy to vzniklo a zda to zanikne je prostě irelevantní. Ale pokud jsme vzali v potaz, že už to je, tak nám nezbývá nic jiného, než to, že to vlastně nikdy nevzniklo a v důsledku toho, ani zaniknout nemůže, že je to tedy věčné. Dál tedy není daleko k úvaze, že pokud by to mělo obsahovat vlastně veškeré nějak určené danosti, a veškeré možné stavy těchto daností, že je tu tedy před námi nekonečno nekonečen možností co by to tedy mělo zahrnovat. Dejme tomu, že absolutno, aby mohlo být absolutní musí všechny tyto možnosti nějak naplnit a realizovat, nebo už v sobě obsahovat, což je vlastně totéž. Pokud tedy absoulutno v sobě opravdu vše zahrnuje, pak vše, náš vesmír a nekonečno nekonečen všech vesmírů, tedy vše nějak projevené, protože není jiný materiál a doslova nic jiného k dispozici, muselo být stvořeno jen a jen z absolutna samého, tedy i prostor a čas. A protože víme, že tedy tento stavební materiál všeho není nic jiného než jen tato samotná realita a že její vlastnost je vědomí, dokonalost a čas v teď, pak tedy vše co je nějakým způsobem z tohoto, tím samým vytvořeno musí být vědomí a dokonalost. Jenže zde máme paradigma, tedy zdánlivý problém tvorby. A to, že dokonalé absolutno v sobě musí přeci jako možnost obsahovat i nedokonalost. Ale máme tu přeci superprojekci tohoto absolutního vědomí a ta přeci sama o sobě je reálná a je vlastně vlastností absolutna samého, ale promítá jen iluzi a v iluzi může tedy být i iluze nedokonalosti a s iluzí nedokonalosti i všechny další iluze, které absolutní vědomí samo osbě nezná a neobsahuje, jako, dualita, ego, strach, utrpení, touha, hněv a podobně a hlavně pocit oddělenosti od  bytí. Tedy ještě jednou máme tu superprojekci všech projevených (tedy nějak specifikovaných a určených) nekonečen všech možných a nemožných vesmírů a možností bytí a víme, že tedy teprve samotná tato superprojekce vytváří iluzi prostoru a času. Lze z toho tedy odvodit, že každá lidská bytost, je ze stejného materiálu a stejných vlastností, jako absolutno, jenže v super projekci se část absolutního vědomí jakoby iluzorně oddělila od jednoty bytí a v superprojekci vzniklo jakoby oddělené nižší vědomí a inteliogence s kterou se jakoby oddělená částečka vědomí absolutna ztotožnila a tak vzniklo uvědomění si sebe sama jako konečné, omezené a od jednoty bytí oddělené sebe sama si vědomé osobnosti, tedy vznikla iluze ega a začal běžet i iluzorní čas tohoto ega. Nižší vědomí - ego samo o sobě nemůže být dokonalé protože tím, že se nějak vymezilo, pak tedy pozbylo svou neurčitost všech možných stavů a možností a octlo se ve svém nepřirozeném stavu se všemi důsledky, které z toho plynou, jako je strach, touha, smrtelnost a zranitelnost, představa, že umím dělat vše lépe než dokonalá realita, která se v očích ega, tedy nižšího vědomí stává nedokonalou a nižší vědomí si o této realtě začne vytvářet své vlastní představy, které jsou pokřiené jeho vlastní nedokonalostí a omezeností a ego, tedy nižší vědomí pak chce tyto své představy za každou cenu vnutit realitě kolem sebe a protože ono není ničím jiným než touto realitou, začne se tak prát samo se sbou. Samozřejmě pokud někdo útočí na realitu, na sebe sama, pak se sám sobě začne bránit útokem a realita pak začne útočit na něj. Lidé většinou nechápou že problémy, které mají a nedokonalost světa, kterou vidí kolem sebe není v okolní realitě, protože ona dokonalá je a nedokonalá je jen zdánlivě, tedy že ta nedokonalost je uvnitř v nich samích. Lidé tedy vidí nedokonalost a chtějí ji napravit a protože si myslí že ta nedokonalost je ve světě kolem nich pak tedy chtějí tento svět kolem sebe měnit. Ale to, že svět je kolem nich, tedy mimo a vně lidí je jen ilize, kterou jim dávají jejich smysly a jejich způsob vnímání reality.

Problematika času a hybnosti:

Zkusme tedy na chvilku odbočit a zamyslet se tedy ještě nad tím, jak je to s časem. Lze říci že jsou dvě hlavní úrovně mystické introvertní cesty za poznáním a to úroveň, kdy už má mystik teoreticky poměrně jasno a nepotřebuje už ani žádnou víru v cokoliv, protože vše se mu potvrzuje v jeho životě v souladu se všemi většími rúznými náboženstvími a mystickými texty, včetně jógy, kdy mystik zcela jesně vidí jejich jednotu výpovědi a rozumí ji. V této první úrovni se staví do pozice nezůčastněného pozorovatele a odevzdává svou vůli v pokoře a lásce zcela dobrovolně postupně vyššímu vědomí a také postupně se tak zbavuje svého ega. Začne zisk hodnotit jako strátu s pochopením, že vše je dobře a tak jak má být. Zároveň utišuje svou mysl pomocí meditace a soustředím mysli a začíná proživat první jemné "doteky" vyššího univerzálního vědomí. V této úrovni tedy už opravdu přijímá zisk jako strátu a ve všem a za vším začíná vidět vždy a za všech okolností jen radost, lásku, dokonalost a krásu. Za vším a ve všem už vidí jen samotnou podstatu a zdroj všech nekonečen všech možných možností a stavů, ktzerá ve své podstatě je dokonalostí, krásou, radostí a štěstím. Tím vším také začíná zcela žít, tedy jen krásou, láskou, harmonií, dokonalostí, štěstím a hlubokým vnitřním klidem a mírem vycházejícím z utišené mysli a z dotekú vyššího vědomí. V této fázi postupně zjišťuje že začíná žít a žije v ráji už zde na zemi. Protože zisk, přijímá jako ztrátu tak kauzalita a osudovost nad ním zcela ztrácí svou moc. Aniž by mystik už na této úrovni nedělal vůbec nic tak jen tím co prožívá a čím je to také do vesmíru vysílá tím ho i samovolně bez jakéhokoliv úsilí mění a to se mu také od vesmíru vrací. Mystik také na této úrovni už zcela jasně vnímá že je veden vyším bytím a že se zcela nachází pod jeho ochranou. Další a konečnou fází je úplné odložení všeho čím není a vší iluze, tedy všech svých závislostí a ega a to do té míry, že zůstává už jen jeho věčná vyšší podstata. Konečné odložení všeho se nazývá také vyvanutím (nirvána) a je to také označováno jako jediná a konečná veliká mystická smrt, kdy zcela umírá a zaniká iluze ega a všech závislostí a vyší vědomí už ničím nestíněno se protaví nižším vědomím lidským a sjednotí je převedením na jiný způsob bytí mystickým poznáním jednoty všeho a iluzorností projevené reality, včtně prožitku neexistence času. Tedy tady a teď (věčné teď - čas není), jednota všeho a iluzornost světa projevené reality je základní a hlavní výpovědí všech mystiků, všech dob a národností, kteří došli konečného změněného stavu bytí a tím i ke konečnému skutečnému vnímání reality takové jaká opravdu je a kteří dosáhli změnou stavu svého bytí schopnosti rozšířené a utišené mysli.
O času 1: https://www.national-geographic.cz/galerie/foto.html?mm=ar_30808_0
Ošasu 2: https://procproto.cz/objevy-2/cas-neexistuje-vymysleli-jsme-si-ho-tvrdi-fyzikove/
O šasu 3: https://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/5975-cas-neexistuje-nikdy-neexistoval-a-nikdy-existovat-ani-nebude
O času 4: https://hermes.pise.cz/1-cas-neexistuje.html
O šasu 5: https://konecnateorievseho.blogspot.cz/2010/01/definice-casu_12.html

Teorie mystiky je fascinující, ale mnohým může připadat až opravdu hodně šílená, protože bourá zcela naše veškeré běžné a "zdravým selským rozumem přijímané" představy o světě kolem nás, které jsme si vytvořili v dětství své duše procházející neustálými iluzorními úmrtími a iluzorními zrozeními na promítacím plátně sebe sama, tím, že jsme se ztotožnili s iluzí, kterou jsme si sami na promitacím platně sebe sama vytvořili. Můžete se zeptat kdo promítá tento film a kdo je jeho režisérem, odpověd zní, že nikdo jiný, kdo by tyto úlohy, než mi sami mohl zastal, tady není. Tedy vítejte ve světě dospělých a vítejte ve světě Matrixu. To co bude zde dál napsané uvítají především Ajťáci. Tedy vítejte i ve světě IT ve světě informatiky. Asi jste si všimli, pokud jste se dívali na odkazy výše uvedené nápadné shody u Platónova podobenství jeskyně a stínů s promítáním, tedy superprojekcí, samozřejmě v Platónově době nebylo kino. Ale i příměr superprojekce, není dost přesný a bližší skutečnosti je virtuální realita, nebo hodně realistické snění při nočním spánku, ale ke skutečnosti má myslím blíže virtuální realita. Samozřejmě, že není náhoda, že se Budha nazval budhou, tedy probuzeným a kdyby žil Budha v dnešní době mohl by se dost dobře také nazvat "od od vesmírného počítače vstatým", anebo od virtuální realty osvobozeným. Nahlížet na mysiku má s informatikou dost společného s tím, že informatika pracuje s informacemi, čili myšlenkou a podle mystiky vše kolem nás, není vlastně nic jiného než jen jistá forma informace. Pokud bychom vyšli z Bible, z Genezis, tak na počátku bylo slovo a to slovo bylo u boha, tedy na počátku byla informace a ta informace byla u absulutna.   Ale vraťme se tedy k času a představme si, že se nacházíme v umělé realitě ve virtuální realitě. S problematikou času a jeho neexistence jsme vlastně objevili první bag virtuální reality našich představ a našeho vnímání světa. Bag znamená chybu, nebo nedořešenost virtuální reality obecně. V Bhavahadgítě stroindickém mystickém eposu se píše, že "to co není nemůže trvale být a to co je nemúže trvale nebýt", tedy jinými slovy jde o to, že žádná iluze nemůže být naprosto dokonalá, protože je jen pohou iluzí, tak aby skutečnost za touto iluzí nějak neprosvítla. Problematika času a neexistence času je naprosto zásadní pro pochopení skutečné reality. Je to věc naprosto zásadní a zcela revoluční a vše měnící. Pokud je čas pouhou iluzí a neexistuje, je už jen krůček k porozuměné, že i prostor je iluzorní a neexistující a jediné co je opravdu reálné je skutečnost superprojekce a toho co ji vytváří. Hologram a holografická fotografie je záznamem trojrozměrné reality ukrytým v informaci a má tu vlastnost, že pokud obraz rozpůlíme, rozčtvrtíme a tak dále, tak každá částečka tohoto obrazu, bude stále obrazem celku, tedy ponese stále v sobě informaci o celku. Je to něco jako nekonečná matrjoška, tedy pan enka v panence všech stavú a možností.
Před Einsteinem, byl čas chápán jako neměnný za všech okolností a stejně tak i prostor. Enstein dokázal a pochopil, že čas je ve svém průběhu proměnný a provázaný gravitací s prostorem a začal se používat termín časoprostor. V odkazu o tom, že vesmír je holografickou projekcí: https://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2004060010

Přišel David Bohm s teorií snažící se vysvětlit pozorovaný a prokázaný Aspektův jev teorií o tom, že vesmír je holografickou projekcí. A zdůrazňuji tedy, že to znamená, že každá část vesmíru, tedy i mi lidé sami o sobě v sobě, obsahujeme kompletní celý vesmír, ale i nekonečnou realitu, která ho přesahuje. To znamená ve spojení s teorií o neexistenci času, naprosto revoluční pojetí reality, že minulost, kterou jsme považovali za neměnnou, je proměnlivá a že nemáme jen jednu minulost, ale nekonečno minulostí a také nekonečno budoucností, ale i nekonečno přítomností. Jen s tím rozdílem, že pokud pojmeme čas jako časovou osu a sled různých na sebe navazujících událostí, tak potom každá událost na této časové ose má skoro nekonečno vlastních časových os. Co je ale důležité je to, že všechny události všech časových os a sled v jakém navazují na sebe, je vlastně informací uloženou v teď, v přítomném okamžiku a není to nic jiného než jedna z nekonečen všech možných možností. Při tom v konečném stavu reality můžete u každé časové osy všechny události na ní rozdrobit na nekonečno událostí, ale to nic nemění na faktu, že každá takováto jednotlivá časová osa bude skoro nekonečná a může být označena za základní, tedy hlavní. Při tom na každé takovéto jednotlivé časové ose bude nekonečno začátků a konců, záleží jen na úhlu pohledu a na tom co označíte počátkem. Časové osy se v určirých situacích mohou slévat do jedné časové osy nebo do množiny časových os, anebo jsou události velkého rozvětvení. Je ještě jedno třeba objasnit z hlediska lidského vědomí v projevené realitě a to, že každé konkrétni lidské vědomí bude mít relativně nekonečně časových os a nekonečno začátků, ale přesto zde bude jeden konec vždy opravdu konečný konec, tedy absolutní konec. Nebojte se když nekonečnu něco přidáte, nebo z něj něco uberete bude pořád nekonečnem. To je logicky matematicky prokázané. Dokonce nekonečna mohou mít odlišnou velikost. Události na časové ose tedy nejsou rozloženy do budoucnosti a minulosti, ale jsou zde už jakoby připravené a proměnlivé v závislosti na teď, události nejdou návazně po sobě, ale jsou včetně jejich větvení v edle sebe jakoby na jednom místě a jen naše vědomí ztotožněním se s něčím svím neklidem začne karmicky a svou touhou a přáními skákat z jedné možnosti na druhou a neědomě se tak snaží někam dostat a tím vytváří návaznost, terou si pamatuje a tak vzniká iluze času.  Abychom vše ještě uvedli na pravou míru, nekonečno nekonečen událostí všech nekonečen, všech časových os a všech možných m ožností a stavů je cosi co je vzájemně zcela provázené a nelze nalézt v absolutně globálním měřítku střed, konec, nebo počátek a ani hlavní linii hlavní osy událostí. To jen většina lidských nižších vědomí si myslí, že jen oni jsou středem světa a potom tedy je středem světa jejich světový názor, jejich země a jejich jejich vše další. Navíc všechny události a jejich provázanost je informací a všechny tyto informace, tedy všechny události a jejich posloupnost a provázanost se ralativně nebude většinou vymykat předem stanoveným přírodním zákonům daného vesmíru, tedy jde o to co za tyto zákony považujeme, nehledě k tomu, že ačkoliv jim zůstaneme zdánlivě podrobeni mohou se nás přestat týkat, protože hranice toho do jakých možností a co se nás týká a co ne si určujeme jenom mi sami a nikdo jiný a nezáleží na tom, že o tom většinou nevíme. Ostatně každý právník vám řekne, že neznalost zákona neomlouvá. Lze si to představit jako obrovskou nekonečnou, vzájemně provázanou síť informascí.  Důsledkem této úvahy je popravdě opravdu poněkud šílený, tedy skutečnost, kde každý člověk existuje zároveň na všech místech své časové osy vlastně současně a zaroveň a navíc samozřejmě ve všech nekonečných vesmírech jiných voleb a možností a samozřejmě také na všech místech jejich časových os zároveň. Takže David Bohm nám ukázal, že vlastně i munulost času není stálá a neměnná a jednou pro vžd daná, ale že je proměnlivá a neustále se měnící tak jako přítomnost sama, protože je přítomností. Můj syn měl jako menší fantazi knihy, kde se procházelo dějem, který měl určitá rozhodující místa, která byla rozvětvením děje na jiné možnosti a varianty a na těchto místech, se většinou házelo kostkami, kdy volba čísel s kostek určovala pokračování děje. V dnešní době také jsou kina, kde je několik dějových variant a místa v ději kdy můžou diváci volit. Jsou také počítačové hry s nějakým dějem kde hráč hraje za nějaký "skin" tedy virtuální postavu a základ těchto her je olpět obrovská předem naprogramovaná škála ožností a jejich kombinací. Lidský život tedy vlastně není ničím jiným, než čtením fantasi knihy odněkud z jejího prostředku, nebo realita je také nekonečnou virtuální počítačovou hrou kede si vybereme hráče a jeho vlastnosti a určitý moment, kdy vstoupíme do děje hry a můžeme začít hrát. Vlastně každý okamžik a vlastně i každá myšlenka nám neustále nabízí možnosti jiných asociací, jiných voleb a jiných a dalších časových os. Je to vlastně nekonečná vzájemně provázaná gigantická síť možností, Je to jakobychom seděli ve výše zmíněném kině s možností voleb a nedělali nic jiného než stále vybírali s jistým způsobem omezeného menu nekonečna jiných dalších možností. A to omezení našeho výběru to spočívá čistě jen na tom s čím se v iliuzi našeho stotožnění se s iluzí ztotožňujeme, zda se strachem, nebo útokem, nebo zda s láskou a mírem. Tím s čím se více stotožňujeme to učiní rámec a mantinely našich voleb. Pokud se budeme stotožňovat třeba se strachen tak další volby, které nám vyjedou na displeji našeho menu budou vždy nějak strachem zabarveny a ovlivěny.

O absolutnu 2.

Takže si to ještě jednou shrňme co o Asolutnu tedy víme. Víme o něm, že je to něco jako prázdno a nicota, která nemá duální protiklad a je nějak poteciálně nabitá úplně vším, tedy je to úplnost, úplnost všeho i sama pro sebe, protože je sama sebe si vědomá, je tedy plností všeho i sama pro sebe. Pokud o tom hovoříme dostáváme se do poblémů lidské řeči zrozené za určitým účelem z duality a my jí chceme popsat vyšší úroveň duality, tedy jednotu a vzájemnou nedílnou souvislost a provázanost všeho. Je to jako v té pohádce od Vericha O princezně koloběžce, kdy má za králem přijít dívka, ale má přijet, nepřijet, má být učesaná a neučesaná a má být oblečená a neoblečená a má mít sebou dar nedar. no a aby to ještě bylo bíže k realitě, což v té pohádce už není, má u krále vykonávat jistou službu, totiž má tam pracovat, nepracovat. Má to také svou jistou a krásnou logiku a to, že teprve jen to, to co je samo osobě bez jakékoliv formy, vlastnosti, bez času a prostoru, může vytvářet čas a prostor a v něm všechny formy, tvary a vlastnosti všeho.

Co z toho plyne, plyne z toho to, že toto vědomí, prostě nemůže být apriori zlé. Pokud něco by mohlo být apriori opravdu zlé, muselo by to být v nedostatku něčeho a muselo by se to o něco snažit, o něco usilovat, nebo s něčím být v konfliktu, anebo by muselo být něčím ohroženo, tedy museloby se něčehjo bát. Jenže vědomí o němž uvažujeme, jako o jediné realitě je opravdu samojediné, kromě něho už vůbec nic není a neexistuje. Nemá být tedy čím ohroženo, nemá být čím omezeno a nemá s čím bojovat a je v něm jen iluzorn í možnost, že se může začít bát samo sebe, že může být ohroženo smo sebou a že může začít bojovat samo se sebou, což je samo o sobě nepřirozený stav rozdvojení, tedy schizofrení stav, který v dokonalosti není přístupný jinak než v iluzi. Dále lze snadno odvodit, že v tomto vědomí asi nebude ani pražádné úsilí, ba ani jakákoliv snaha o cokoliv, protože není nic, ale vůbec nic o co by se mohlo snažit, nebo o co by mohlo usilovat. No a jak to bude s osobností s egem. Ego a osobnost vědomí může být jen tehdy pokud je - existuje větší množství samostatných vědomí, která jsou nucena vzájemně být v kontaktu a vzájemně interagovat. Pak je nutné, aby se tato vědomí nějak vzájemně vymezila a určila a musí mít tedy i nějaké odlišné vlastnosti nějak dané (zafixované, nebo i proměnné). Jenže samojediné vědomí o němž zde uvažujeme, nemá žádné vymezení a ani žádnou danost, je jen věčné a dokonalé v tady a teď a nejsou tu ani žádná jiná vědomí s nimiž by mohlo nějak interagovat, nebo být v kontaktu. Pak tedy můžeme, když si toto uvědomíme říci, že naše vědomí o kterém zde uvažujeme prostě žádné ego nemá a že je tudíž čistě neosobní. Jenže i zde je jisté stejné paradigma a zdánlivý problém absolutna tak jako tomu bylo s nedokonalostí. Pokud absolutno má být absolutní a zahrnovat v sobě vše, tak musí obsahovat i možnost existence vědomí v roztříštěném stavu. Tedy možnost ne jednoho, ale mnoha vědomí se všemi různými vlastnostmi, jaká by tato vědomí mohla vůbec mít. No a navíc pokud tedy absolutno má zahrnovat v sobě vše, tak musí v sobě obsahovat i zlo, nenávist a všechny další negativní vlastnosti nějak související s nedokonalostí a s egem. Jaké by to tedy mohlo mít řešení problému, aby dobro a dokonalost, bylo zároveň i nedokonalostí a zlem. Lze toho dosáhnout poměrně snadno a to vytvořením iluze, tedy něčeho co je nereálné ve skutečnosti neexistující a jen zdánlivé, tedy iluzorní. Lidé krom toho, že se narodí mimo své vyšším vědomí ještě s jeho egem a vlastní nedokonalostí a omezeností  pokřiveným odleskem tím mají velký dar, ale i prokletí, podle toho jek se na to díváte a to je schopnost myslet abstraktně pomocí symbolů v čase a to je činností našeho mozku. Rozvojem mozku došlo evolucí ke vzniku inteligence a sebeuvědomění. Zároveň s tím výchovou a vnějšími okolnostmi lidé se ztotožnili se svou myslí, se svým nižším já, tedy stotožnili se s tím čím nejsou, se svím egem a ve vnějším světě nalezli spoustu hraček a zajímavách věcí a začali na nich ulpívat svími závislostmi. Lidé tedy užívají polodů své mysli a svých tužeb, ale i svích strachů a výsledkem jejich stotožnění se s vnějším světem a se svou myslí si vytváří své představy o světě kolem sebe a i představiy o své osobě, kterou vnímají, jako oddělenou - odtrženou od jednoty bytí. Mysl a nižší vědomí jako užitečný nástroj evoluce ale příliš zbytněla a místo, aby se stala dobrým  nástrojem a sluhou, začala být pro lidstvo jeho pánem. Mysl nedokáže žít přítomností a neustále osciluje mezi tím co bylo a tím co bude. Mysl svou přirozeností a tím proč a jak vznikla je zaměřená na to neustále řešit co v minulosti bylo špatně a jak se z toho poučit a co udělat pro budoucnoust, aby bylo lépe. Mysl bez tréningu a cvičení ani nedokáže zastavit svou činnost, jedině spánkem, nebo vnějšími vlivy, ale ne sama o sobě. Smyslem lidského bytí a lze říci i darem a slitováním absultna je egoistické mysli umožněno zjistit pravý stav věcí a vátit se k tomu, čím je tedy k rozvspopmenutí se na to.čím skutečně je. Toto stotožnění se a rozpenutí se na to čím lidské vědoí je, to je jedinné skutečné osvobození a spasení, ale neudělá to za lidi žádný spasitel, ani cokoliv jiného, ale musí to každý člověk udělat sám za sebe svým vlastním rozhodnutím a touhou po tom. Jedině tak se lze vrátit do skutečného ráje, který je už tady na zemi a víceméně se umocňuje smrtí fyzického těla, ale podmínkou je jediná skutečná a konečná smrt nižšího egoistického ega a vší iluze a všech závislostí a tužeb, které jsou na toto nižší vědomí navázany. Lidé jsou podobni plavcům po řece na loďce, kteří se chtějí co nejdříve dostat po proudu do moře a myslí si že toho dosáhnou nejspíše tím, že budou usilovně a co možná nejvíce a nejrychleji veslovat proti proudu řeky. Jejich život a práce vzhledem k tomu, že si lidé vytvářejí neustále své vlastní představy jak by měla realita kolem nich vypadat a snaží se mermomocně ji k tomu předělat se mění na neustálé utrpení a bolest a odebírá jim to skoro veškerou energii, místo aby ji jim to energii vracelo, protože oni se neustále perou sami se sebou a zároveň i s celým světem v marné snaze změnit dokonalou realitu na iluzorní mylnou dokonalost podle svých představ. 
Lidé pak pokud uvažují o bohu jeksi mimoděk svou nevědomostí mu dávají vlastnosti vycházející z jejich vlastní nevědomosti a iluze, jako hněv, touhu, přání si něčeho, úsilí a podobně. Podle sebe si vytvořili představu, že svět je nedokonalý, ale on dokonalý je a jen oni lidé svým úhlem pohledu přes černé brýle své mysli vidí svět nedokonalý. Ale to se v jejich mysli neslučuje s představou že bůh (absolutno) dokonalý je tekže jek je možné že v jejich vidění světa tomu tak není ? Proto si vytvořili svou představu nějakého kazisvěta, který vně lidské mysli kazí realitu, kterou lidé spatřují jeko nedokonalou. Ale pravda je taková, že onen dábel neboli kazisvět není nikde v dokonalém projeveném bytí ale je jen a jen v lidské mysli samé a nikde jinde, tím že lidská mysl nedokáže a neche přijmout realitu, takovou jaká je, jako dokonalou, ale nestále se snaží jí znásilnit tím, že ji chce přetvořit ke svým představám. Utrpení a všechno zlo není nikde ve vnějším světě, ale jen a jen v lidských myslích. Vždyť jak by lidé mohli netrpět a nemít psychické problémy když neustále znásilňují sebe sama a zíroveň s tím i celý svět kolem sebe. Lidi z ráje nikdo nevyhnal, ale oni se z něho vyhnali sami. Správnější by bylo říci, že lidé stále v ráji jsou, ale zakrývají si oči aby to nevěděli a nevnímali a vnucují tomu ráji svou falešnou představu. Potom třeba práce jako taková je vykonávaná ze strachu o přežití a né pro radost a nutně se lidem tedy práce stává úsilím a utrpením nesmírně unavujícím, místo, aby byla posilou a radostí. Těžko může někdo vstoupit do ráje, kterého se bojí a mění ho v úsilí, námahu a utrpení. Dá se řícj, že realita ve které žijeme je opravdu metrixem, ale je žití v metrixu sebe sama.

Proces projevení se možností samojediného bytí.

Řekli jsme si tedy, že samojediné dokonalé vědomí a bytí by mělo být i absolutní a pokud tím je, tak, že by mělo v sobě všechny možnosti a danosti třeba i latentně a neprojeveně nějak obsahovat. Ale pokud ty vlastnosti a rozličné danosti v něm byli jen latentní a skryté, pak by stále absolutno nebylo ještě úplné a musí v něm tedy existovat i možnost projevení se těchto daností a vlastností neskrytě, tedy nějak projeveně. Jelikož je nekonečno vlastností a možností a nekonečno rozličných daností, tak pokud by skutečně existoval proces nějakého neskrytého projevení a naplnění tohoto všeho musel by sám o sobě být nekonečný a věčný. Pokud se tedy beztvaré a nevymezené, samo o sobě dokonalé prázdno nějak vymezuje a určuje vzniká z toho tedy nekonečný a věčný proces. Co se ale vlastně vymezilo a určilo a jaká část reality dokonalého vědomí na sebe vzala nějaký tvar a formu ? Pokud bychom řekli, že se vymezila třeba jen určitá část nekonečného neohraničitelného bytí třeba šestina, nebo polovina bylo by to možné takto stanovit jen tehdy, pokud by byla řeč o něčem nějak ohraničeném s nějakou formou, nebo alespoň vlastností, ale pokud tomu tak není a mluvíme o nekonečnu, je čistě irelevantní hovořit o nějaké části tohoto oddělení a vymezení.  Vedle samotného procesu projeveného a zároveň plně i v tomto procesu, jako zdroj, smysl a podstata tohoto procesu oddělení a vymezení existuje zároveň i absolutno samo. 

Hry procesu samojediného bytí.

Tedy zamysleme se ještě nad tím jak by mohl, nebo měl vypadat tento věčný, bez počátku a konce proces reality neustálého naplňování všech možných variant nekonečna a jaké by měl mít vlastnosti. Jednu vlastnost jsme už stanovily, tedy samotný proces je nekonečný a tedy nonstop věčný proces. Další vlastnost plyne z povahy, neboli vlastnosti toho co tento proces tvoří a z čeho je tento proces stvořen a to je dokonalost. Konečně poslední známou vlastností odvozenou ze samotného zdroje tohoto procesu, tedy absolutna je, že musí obsahovat i nedokonalost, zlo a podobně. Protože nelze jak jsme si řekli, aby nedokonalost a zlo, mohlo existovat skutečně reálně v něčem co je dokonalé a co je dobro a láska, jako opak nenávisti, jak tedy uskutečnit takovouto realitu. Je to možné jedině tak, že zlo, nenávist, a vše negativní obecně v této realitě je jen iluzorní a je nereálné, že je to jenom zdání. Potom sice vše toto, tedy nedokonalost a zlo, nenávist, pýcha, neskromnost, vztek a vše další negativní může existovat jen jako iluze tedy jako neexistující zdání.a to nikde vně v projeveném světě, ale jen a jen v lidkých myslích. Pokud se něco zrodí a vznikne tím, že se nějak vymezí a specifikuje z něčeho co nelze nijak vymezit a specifikovat a je věčné, tak už jen tím že vzniklo, nebo se zrodilo, musí i nějak zaniknout, nebo zemřít. To samozřejmě by znamenalo, že i náš vesmír a náš svět jako takový někdy vznikl a proto také musí někdy nějak zaniknout. Pokud se něco nějak vymezilo a specifikovalo nějakým způsobem z nepojmenovatelného a nespecifikovatelného bytí, tak už svou povahou musí být nestálé a relativní a vždy nějakým poměrem i černobílé. Dále lze říci, že právě tím, jak se toto nepojmenovatelné atd. Bytí specifikovalo, tak právě tím se i omezilo. Řekli jsme ještě tedy, že pokud něco vznikne bude nějakým poměrem černobílé. Co to znamená černobílé ? Znamená to že vše, co vznikne tím že se nějak určí a vymezí tak se vymezí vůči něčemu jinému vzniklému a vymezenému. Můžeme o něčem například říci, že naše země je menší než slunce, ale větší oproti svému měsíci. Tedy země je zároveň malá i velká a nelze jednoznačně říci jaká je a lze to stanovit jen ve vztahu k něčemu jinému. Obyčejný nůž nám může posloužit, když s ním ukrojíme chleba a je to tedy dobrý a užitečný nástroj. Jenže chléb nemusíme krájet a můžeme z něho jen kus odlomit a nožem při pokusu o krájení se můžeme říznout. Potom je tedy nůž zcela neužitečný a zlý nástroj, který nám neposloužil, ale ublížil. Nelze tedy jednoznačně říci, stanovit zda nůž je zlý, nebo dobrý nástroj a zda je užitečný, nebo neužitečný. Můžeme tedy říci jen, že vše ve světě projeveného procesu je relativní, nestálé a proměnlivé a samo hodnocení a stanovení co je dobré a co zlé je jen naším omezeným pohledem na předmět, nebo událost našeho hodnocení. Z výše patrného je zřejmé, že vše co se nějak vymezilo a specifikovalo může ve své proměnlivé a relativní dočasné existenci jen oscilovat mezi dvěma protiklady. Při tom jeden protiklad vymezuje a určuje druhý. Tedy bez malého by nebylo ani velkého a bez zlého by nebylo ani dobrého a hodného a bez lásky by nebyla nenávist. Lze tedy říci, že vše co se nějak vymezilo z nepojmenovatelného a neurčitelného, nemůže existovat jinak než v dualitě a to ještě dualitě relativní a nestálé. Zároveň dualita nemůže existovat jinak, než jako forma pohybu, procesu v procesu, který je pohybem od odněkud někam. Tedy od nedokonalosti k dokonalosti, nebo k dosažení nějakého cíle, ale zároveň může být tento pohyb i opačný. Pouze běh času je jednosměrný. Ale zároveň, protože vše toto, tedy celá realita vznikla z absolutna, které jedině je zcela reálné a tudíž i neproměnné a stálé a nerelativní, pak skutečnost v dualitě při své nedokonalosti, která z dokonalosti vznikla vždy stále a za všech okolností je a bude jen vždy dokonalá a pozitivní, protože nemůže jakoukoliv iluzí zapřít a přeměnit svou podstatu a to čím ve skutečnosti je a z čeho skutečně vznikla. Skutečně moudří lidé toto poznali a vědí , že aby mohlo svítit slunce musí pršet a naopak a že jedno tedy podmiňuje druhé a nevidí v tom žádný důvod proč by se pro to měli jakkoliv zneklidňovat. 

Proměny vědomí v procesu projevení se neprojevitelného

Nakonec je ještě dobré zamyslet se nad proměnami vědomí. Tedy řekli jsme, že je a skutečně existuje jen jedno jediné dokonalé a absolutní vědomí jako zdroj, smysl a podstata všeho neprojeveného i projeveného bytí, jako podstata jednoty i duality v jednom a tom samém. Ale řekli jsme také, že absolutno, ačkoliv je jen jedním samojediným bytím, aby mohlo být absolutní, zahrnuje v sobě i možnost projevené existence mnoha vědomí. Tedy vědomí jaksi jakoby oddělených a vyčleněných a odstřižených od svého zdroje. Tedy vědomí v podobě lidské mysli. V realitě procesu samotného projevení se neprojevitelného, pokud bychom předpokládali, že aby mohlo vzniknout vědomí musí existovat život, lze říci, že vše co se nějak vymezilo, z ne vymezitelného zdroje, které je vědomím a bytím, že vše toto si zachovalo vlastnosti tohoto svého vlastního zdroje, materiálu a podstaty, tedy zachovalo si vědomí, lze tedy říci, že nic v projevené realitě není vysloveně neživé, protože pokud je život nezbytnou podmínkou vědomí a vše v realitě kolem nás, včetně samotné této projevené reality je jen a jen čiré vědomí a energie, potom opravdu vše včetně prostoru a času je zároveň nejen bytím a vědomím, ale také životem. Jenže toto žití a vědomí je skryto pod povrchem projeveného uvnitř, v jeho samotné podstatě a zdroji ve skryté latentní neprojevené a doposud plně neprojevené formě. Pokud ale v dualitě může existovat život ve své neprojevené formě, musí být možnost i jeho existence v jeho formě plně projevené. Tedy nám lidem doposud jedinou známou formou vědomého bytí, vědomí, které se projevilo, zrodilo a vzniklo v projevené duální formě samotného procesu projevení se neprojevitelného a je si navíc i plně vědomo samo sebe je člověk sám. A to je ono Biblické že nejvyšší vědomí stvořilo člověka k obrazu svému. 

Jaké tedy musí mít vlastnosti toto projevené bytí můžeme se znovu ptát 

Jaké tedy musí mít vlastnosti toto projevené bytí a samo sebe si vědomé vědomí a to v sebe sama si vědomé projevené a dokonalé realitě tak jak jsme si ji výše popsali ? Protože toto vědomí bez konce a počátku vzniklo v projevené realitě svým promítnutím se sem, kde vše je procesem odněkud někam a kde vše je pomíjivé a relativní, v dualitě, pohybující se vždy mezi dvěma možnými stavy duality a to vrelativním iluzorním čase, potom i toto samotné vědomí musí mít všechny tyto vlastnosti projevené reality, o níž můžeme říci že je nedokonale dokonalá, kdy fakt její dokonalosti je reálný a vlastnost její nedokonalosti je iluzorní. Dále toto v projeveném procesu plně projevené vědomí už jen tím, že někdy nějak jako iluze v iluzi vzniklo a zrodilo se, musí tedy po nějakém čase zase v této iluzi zaniknout a zemřít iluzorní smrtí, protože je tím co ve skutečnosti nikdy nevzniklo, trvá stále ve věčném teď a proto ve skutečnosti ani zemřít nemůže. Ramana Mahariši Bengálský (Indie) mystik o tom řekl, že všechna zřetězení předchozích životů a znovuzrozování sma o sobě, stejně tak jako smrt vědomí ve skutečnosti vůbec není, nikdy nebyla a ani nikdy nebude a taková, že je pravda. Jinými slovy, zároveň ovšem toto plně se projevené vědomí v procesu duální reality, tedy musí mít a má i vlastnosti jak této projevené duální reality, tak své vlastní neprojevené neduální a nerelativní, nevymezené a ne vymezitelné podstaty. Tedy toto vědomí na jedné straně musí být nějak iluzorně vymezené a určené, musí být pouze iluzorně dočasné, relativní, v dualitě a smrtelné a v dualitě dále iluzorně rozdrobené a jakoby rozdělené do obrovské množiny samostatných různě vymezených a tímto vším omezených samostatných vědomí. Na druhé straně, ale toto vědomí v projevené realitě s omezenou kapacitou a s omezenými možnosmi nemůže zcela pozbýt své vlastnosti, svého skutečného stavu, svého samotného neprojeveného zdroje a své podstaty a tyto vlastnosti jsou jednota všeho, nerozdrobenost a neomzené možnosti všeho. Tedy toto vědomí vždy bylo, je a bude spočívající v jednotě všeho mimo relativní iluzorní dualitu a mimo relativní iluzorní čas, to znamená ve stavu nehybnosti ve smyslu času a pohybu odněkud někam a dále toto vědomí je, bylo a vždy bude také věčné a nesmrtelné, tak jako jeho samotný zdroj a podstata protože ono samo je sobě, tedy všemu existujícímu i nexistujícímu zdorjem, jednotou, jednou jedinou sbe sama si vědomou bytostí a podstatou všeho i tím co vše myslitelné i nemislitelné v sobě zahrunuje ve stavu nekonečna nekonečen možností. Nechtějte zde prosím tomu co má neomezené zdroje a kapacity a neomezené možnosti vnucovat lidskou zkušenost projoveného světa, že vše je nějak omezené a konečné a nemusíte se pak tomu divit, ani se nad tím pozastavovat. Pokud tedy potkáte člověka, který 
Jaký je tedy výsledek této schizofrenie - nemoci a nepřirozeného stavu vědomí v iluzi rozdělené a rozdrobené původní jednotě tohoto vědomí samotného, které je zároveň vymezené i nevymezené, dokonalé i nedokonalé a smrtelné a i nesmrtelné a v čase i mimo čas, jaký je tedy výsledek zdánlivě neslučitelných protikladů vědomí v projevené realitě ? Projevené neprojevitelné vědomí v projevené realitě je opravdu takové jako jeho podstata a zdroj, tedy stálé a vždy dokonalé, nesmrtelné a věčné a ničím neomezené. Ale protože jeho projevení se v dočasné projevené realitě někdy iluzorně začalo jednotlivými odlišnými formamy, je tento začátek i momentem vzniku a zrození iluzorního, stínového, smrtelného, rozdrobeného, nižšího omezeného vědomí a tak vzniká s projevením se tohoto neprojevitelného vědomí i iluze lidského ega. Lidské zcela iluzorní, nestálé a proměnlivé ego pak dále je zdrojem a příčinou, že nižší vědomí na sebe váže další iluzorní vlastnosti a závislosti, které ve své podstatě nemá a mít ani nemůže jako strach, touhu a úsilí po pohybu odněkud někam, včetně neporozumění vyšším pravidlům a zákonům skutečné reality a podobně. Potom tedy pokud toto vyšší vědomí promítnuté do formy v této formě má nevědomost, ego a stotožnění se s tím co je iluzorní pa opravdu jedinným skutečným smyslem krom radosti z bytí lidské existence pro člověka jako takvého, je zbavit se toho co je iluzorní do té míry, že zůtane už jen to ckutečně je, tedy skutečná vší iluze  a zdánlivosti zbavená realita. Pokud tedy potkáte člověka, který Je zde ovšem bolest a utrpení, které nižší vědomí trápí a proto toto nižší iluzorní vědomí usiluje o to aby se utrpení a bolesti zbavilo. Jenže tato bolest a utrpení zdánlivě sebevíc reálná, je jen čistě iluzorní a příčina této bolesti a utrpení není nikde v iluzi projevené neprojevitelné reality jak se tomuto nižšímu vědomí - egu zdá, ale příčinou tohoto stavu bolesti a utrpení je jen toto nižší vědomí, toto ego samo o sobě. Nižší vědomí jako celek, tedy lidstvo skoro zatím až na vy jímky je velmi nemocné svým iluzorním bytím a svým ztotožněním se s tím čím není. Lze tedy říci, že celý lidský stínově iluzorní a smrtelný život a všechny další iluzorní životy navazující na smrt nějaké iluzorně a jen zdánlivě od dělené lidské částice nedělitelného vědomí má z lidského hlediska jen jeden jediný smysl a účel a to návrat ke svému původnímu nedělitelnému a nesmrtelnému stavu bytí. Nesmrtelná a neprojevitelná realita vstupuje tedy do nekonečného procesu projevené iluzorní, omezené a duální reality jedině skrze iluzi a zůstává tak touto iluzí vždy nedotčená ve své neduální, nerelativní, neomezené a dokonalé podobě a stavu. Nejvyšší milostí a soucitem této dokonalosti je to, že všechna jen zdánlivě rozdrobená iluzorní lidská a nižší vědomí a jakákoliv jiná iluzorní sebe sama si plně uvědomující vědomí nakonec zaniknou a rozpustí se ve svém zdroji a podstatě, tedy ve vědomí vyšším, zcela dokonalém, nekonečném a neomezeném a nesmrtelném. Všechna iluzorní sebe sama si vědomá vědomí a bytí, byť by se od toho i třeba i zdánlivě vzdalovala jsou na cestě od iluze k realitě do stavu svého dokonalého a skutečného stavu bytí. Je to tedy proces stavu návratu je to pohybem a cestou odněkud někam a to od bolestné a zraňující iluzorní omezené nedokonalosti k neomezené radostné a dokonalé skutečnosti. Tato iluzorní vědomí ať už o tom vědí , či nikoliv nemohou jít jinou cestou ani kamkoliv jinam, protože prostě není žádné jiné cesty a žádného jinam kam by vůbec mohli jít. Konec této cesty se pak stává cestou mystickou, která je uplatněním získaných a naučených poznatků a je samotným procesem proměny vědomí z jeho nižšího iluzorního a omezeného stavu bytí na jeho stav neomezený a ne iluzorní, neduální a v jednotě všeho plně spočívající. Aby k tomuto mohlo dojít musí nakonec se oddělené omezené vědomí zcela očistit a zbavit se všech svých tužeb a závislostí a nakonec musí toto nižší vědomí a ztotožnění se s iluzí zcela zaniknout v realitě nekonečné, nesmrtelné jednotě všeho bytí. Tento naprostý zánik vší iluze a domnělého bytí toho co není je nazýváno konečnou mystickou úplnou smrtí iluzorní a iluzorně oddělené částice nedělitelného vědomí a dochází k poznání, že ve skutečnosti k žádnému oddělenému životu a zřetězení žádných oddělených životů vlastně vůbec nikdy nedošlo a dojít ani nemohlo. Takováto velkolepá a nádherná je pravda. Pravda je taková že ráj je už zde na zemi a nižší lidské vědomí se vymezilo z ráje a odešlo z něj jen pro to, že ve svém strachu a omylu si začalo myslet, že pokud bude jednat jen samo za sebe, za své ego, tak že se mu bude dařit lépe a že si vše přispůsobí lépe a dokonaleji ke svým potřebám a představám. Jenže svět se nevyvíjí podle představ ega a nižší vědomí to nekáže přijmout a proto se světem kolem sebe nižší vědomí většiny lidí neustále bojuje a je proto stále nešťastné a nespokojené. Navíc lidi vidí a vnímají nedokonalost světa kolem sebe, protože tento svět se nevyvíjí a naní podle jejich omezených a nedokonalých, egoistických představ. Vnímají tedy dokonalost světa klem sebe jako nedokonalost, kterou chtějí přispůsobit ke svým nedokonalým představám. Toto jejich úsilí, které se nakonec mění v boj sebe sama se sebou samím a se vším kolem sebe, je snaha změnit dokonalé, které je dokonalostí už svou samotnou podstatou v nedokonalost a proto tato snaha je jen neustálým bojem s větrnými mlýny už sama o sobě dopředu odsouzená k nezdaru. Lidé povětšině nejso s to přijmout, že veškerá realita je dokonalá a budou tedy trpět tak dlouho utrpením, které si sami sobě působí dokud nepznají že je lepší se vzdát svých představ a že je třeba osvobodit se od svého ega a že je lepší spolehnout se zcela na své vyšší vědomí až to učiní pak s velkým údivem zjistí, že se vrátili spět do ráje už zde na zemi.