Poezie2016

Bratrské pozdravení

Zdravím Vás všechny bratří a sestry
co jste po cestě vědomě jdoucí.
Vy co jdete cestou ticha,
nesouce jak zápalnou oběť
radostný smutek ve vědomí jsoucí.
Zdravím Vás všechny bratří a sestry
co vědomě mezi světy stavíte mosty
Vy všichni co na hostině tady a teď jste hosty.
Kdy ticho se probírá mlčením
jak jemná duha ránem a kdy
nikdy nekončícího nekonečna rostou květy.
Zdravím Vás všechny bratří a sestry,
Vy co vědomě jste staviteli pyramid v poušti,
Vy co hledáte mír a touhu ticha mezi světy.
Zdravím Vás všechny bratří a sestry,
Vy kdož ve své samozřejmosti
s proudem vesmírného řádu splýváte
Zdravím Vás všechny bratří a sestry,
Vy kdož ve svém srdci tajemství
grálu skrýváte.
Zdravím Vás všechny bratří a sestry,
znovuzrozené, jdoucí k novému znovuzrození,
kdo jste zaslíbeni smrti věčné a konečné při probuzení.
Zdravím Vás všechny bratří a sestry,
co hledáte a nacházíte sebe v jednotě
zahalené různorodostí.
Kdo v letu ptačím, hledání, smrti i znovuzrození
naplněni jste čistou a prostou radostí.
Vy kdož jste solí země, kdož hledáte
a nacházíte tmu ve světlu a světlo ve tmě
Vás všechny bratří a sestry zdravím,
bratrským pozdravením.
Vás všechny kdož pevně spočíváte ve mně
Vás kdo pokorou a usmířením měníte světy
Vás kdo bez touhy tvoříte čistou radost
Vás bratří a sestry jejichž výmluvností ticha jsou věty
Vás bratří a sestry zdravím bratrským pozdravením
Vás všechny kdož ve svém stáří skrýváte věčnou mladost.
Bratrským pozdravením zdravím vás
kdo všichni vědomě jste na cestě domů
kdo do ráje se vracíte zde na zemi
v krajině bájných živých stromů.
Vás všechny zdravím bratrským pozdravením
a ve smrti konečným probuzením.

Óm namá amirtam óm shanti Óm
Óm jehož jméno je věčnost
óm hluboký nadzemský mír a klid - óm šánti óm

Leť bájný fénixi

Leť bájný fénixi potomku azurových výšek
Ty který se stále rodíš ohněm z popela
leť jasnou oblohou vstříc zemi tobě zaslíbené
leť vysoko nad oblaky slunci vstříc
leť svým královským letem posledním
vstříc beztvaré tiché věčnosti
ve znamení probuzení ránem
ve znamení holubice bílé
leť bájný fénixi potomku azurových výšek
leť svému domovu vstříc
v němž nikdy nekončící nekonečno
tady a teď zpívá píseň ticha.
Vždyť kdo hledá v malém i velkém
Tebe najde.
A do míru ticha tvého pokorně vejde.
A když mnozí říkají po té pane,
pane, ale ty je neznáš.
Tak jako ty kdo odmítnou,
Tvůj scénář.
Ty kdo v pokoře přítomnosti
se skrýváš.
V Tobě máme svou skálu i dům a skrýš,
Ty kdo vedeš nás stále výš,
cestami strmými ve svůj snář.
Mi kdo sny své odmítáme
a přijímáme to co Ty nám dáš.
Vždyť najde Tebe za oponou snů
a s Tvým srdcem ó pane se sejde
kdo do království snu Tvého vejde.
Leť bájný fénixi potomku azurových výšek
leť svému azurovému domovu vstříc
v němž nikdy nekončící nekonečno
tady a teď zpívá velebnou píseň ticha.

Jsem nemocen láskou k tobě

Můj milovaný vznešený pane
jsem nemocen láskou k Tobě
kdy v horečce touhy a plnosti
smutku ve štěstí a v každé době
sním naplněn velebností Tvou
a nesmírnou krásou Tvou, kdy pokorou
snažím se pomoci sobě.
Ach jsem nemocen láskou k Tobě,
kdy v horečce touhy po Tvé přítomnosti
mé srdce touží být stále s Tebou
ve stínu tvé úchvatné nesmírnosti
a velebné láskyplné krásy
kdy už jen v Tobě chci být zcela ztracen.
A u veliké pokoře a díku vzdání toužím
být už jen v Tebe ponořen a Tebou zcela pohlcen.
Toužím už jen zcela naplňovat jen vůli Tvou
a Tvým být věrným služebníkem.
Vždy všude a ve všem chci jen Tebe hledat,
a Tvým jen být pokorným komorníkem
a spatřovat vždy a všude už jen a jen Tebe,
vítat Tě a vždy a všude tobě sloužit.
V Tobě chci být zcela ztracen a rozpuštěn
a pozbýt zcela vůle své a už jen po Tobě chci toužit
a nebýt Tebou už nikdy opuštěn.
Toužím vždy a všude už jen
Tvou lásku vždy a všude hledat
A vše z mála z toho co mi ještě zbylo
jen Tobě toužím vše odevzdat.
Ach jsem nemocen láskou k Tobě,
kdy v horečce touhy po Tvé přítomnosti
mé srdce touží být stále s Tebou
ve stínu tvé úchvatné nesmírnosti.

Óm namó sarva tathágata
Óm nechť jsou pozdraveni všichni takto jdoucí
Óm shanti óm namo vasudevája
Hluboký mír a klid- Óm- šťastný anděl zrození
Nového stavu bytí.

Klaníme se Tobě

Klaníme se Tobě ó samojediný v nesmírnosti
v hlubině oceánu tiché úžasnosti.
Ty kdož jsi láskou naších matek ve věčnosti
a pohlazením našich otců v laskavosti.
V hodině tichého usmíření
kdy tady a teď dochází k lásky probuzení.
Zdravíme Tebe na obloze jitřní v ptačím letu
Zdravíme Tebe na včely pohlazení letního květu
Tebe Lásko, kdo v usmíření lásku dává světu,
v hodině ranní i noci půlnoční, kdy uzavíráš čas
v tiché přítomnosti bytí klidu a míru, kdy září Tvůj jas.
Klaníme se Tobě ó samojediný v nesmírnosti
v hlubině oceánu tiché úžasnosti.
Jen od Tebe úplně vše dostáváme
a živi jen díky Tobě a Tvým žitím zůstáváme.
Jen v Tobě a s Tebou zcela šťastni jsme a tak jak všechna zem
A tak jen o jedno prosíme Tebe, z iluze k živému bytí nás prosím vem.
Tebe koho jen ve všem a za vším hledáme v časnosti,
kdo počátkem i koncem všeho přebýváš ve stálé věčnosti.
Tobě se klaníme, kdo v bezpočtu proměn a forem přebýváš
ač v jednotě a bezčasé stálosti všeho se ukrýváš.
Klaníme se Tobě ó samojediný v nesmírnosti
v hlubině oceánu tiché úžasnosti.
Ty kdož jsi naší mámy a našeho táty pohlazením
a na obloze jsi letem ptačím.
Z nebytí k věčnosti jsi cestou,
naším bratrem jsi i sestrou.
Jen od Tebe a Tebou jsme a skrz Tebe vše jen máme
a tak Tobě i to zbylo nám a máme to vše Ti rádi dáme.
Tobě se klaníme, kdož jsi láskou našich otců i naší mámy
kdy ani v poušti osamoceni s Tebou nikdy nejsme sami.
Klaníme se Tobě ó samojediný v nesmírnosti
v hlubině oceánu Tvé tiché úžasnosti.

Zdravíme Tebe

Ty kdož jediný opravdu jsi zdravíme Tebe
vždyť láskou Tvou rozvírá se nebe.
Ó mocná sílo samojediná,
jen v Tobě se vše rodí a počíná.
Proč lidé bojí se sami stínů svých
a nevidí nebe v rukou Tvých.
Ty kdož jediný opravdu jsi zdravíme Tebe
vždyť láskou Tvou rozvírá se nebe.
Ó mocná sílo samojediná,
jen v Tobě se vše rodí a počíná
Jsi úžasná síla nesmírná.
Jen k Tobě se vše vrací a v Tobě končí jen,
až po dlouhé noci naší iluze zanikne sen.
Jen v Tobě se vše rodí a žije Tvou divotvornou mocí
když v usmíření pokorou den se střídá s nocí.
Ty kdož jediný opravdu jsi zdravíme Tebe
vždyť láskou Tvou rozvírá se nebe.
Ó mocná sílo samojediná,
jen v Tobě se vše rodí a počíná.
Jen Tobě za vše co máme a čím jsme děkujeme
a jen Tebe vždy a ve všem spatřujeme.
Ty kdož jediný opravdu jsi zdravíme Tebe
vždyť láskou Tvou rozvírá se nebe.
Ó mocná sílo samojediná,
jen v Tobě se vše rodí a počíná.
Zdravíme Tebe, kdo v jednotě se ukrývá
Tebe, kdož ve svém náručí nekonečna světů objímá.
Zdravíme Tebe, ó sílo samojediná,
jen v Tobě se vše končí a začíná.
Jsi návratem v tichu a tichou vzpomínkou,
všeho pohybu a bytí jsi nehybnou podmínkou.
Ty kdož jediný opravdu jsi zdravíme Tebe
vždyť láskou Tvou rozvírá se nebe.
Ó mocná sílo samojediná,
jen v Tobě se vše rodí a počíná.

Hymnus o věčnosti

My gladiátoři a samurajové kdo na kolbišti her
mezi ziskem a ztrátou nevidíme rozdíl,
Na dědictví ticha tady a teď,
na dědictví svém přijímáme svůj podíl.
My gladiátoři pravdy na smrt jdoucí
Ó Cezare věčnosti zdravíme Tebe.
My gladiátoři poznání na smrt jdoucí
skrz Tvou věčnou nehybnost zdravíme sebe.
My gladiátoři posledního soudu kdo
v životě vidíme smrt a ve smrti život věčný.
My gladiátoři usmíření a samurajové tvé lásky
vždy jen k Tobě sami sebou směřujíce
jak ženci skutků a přání svých držíme nástroj sečný.
My gladiátoři dědictví svého na smrt jdoucí, kdo
mezi životem a smrtí nevidíme rozdíl
na celistvosti jednoty své přijímáme podíl.
My gladiátoři pravdy na smrt jdoucí
Ó Cezare věčnosti zdravíme Tebe.
My gladiátoři poznání na smrt jdoucí
skrz Tvou věčnou nehybnost zdravíme sebe.
My gladiátoři odříkání na smrt jdoucí
vyvanutím tvým opouštíme nebe.
My gladiátoři radosti na smrt jdoucí
ve ztracení svém nalézáme sebe.
My gladiátoři vyrovnání na smrt jdoucí
Ó Cezare věčnosti zdravíme Tebe.
My gladiátoři splynutí na smrt jdoucí
skrz Tvou věčnou nehybnost zdravíme sebe.
My gladiátoři kdo na kolbišti her
mezi ziskem a ztrátou nevidíme rozdíl,
Na dědictví ticha tady a teď,
na dědictví svém přijímáme podíl.
My gladiátoři zastavení na smrt jdoucí
přes mlhu zapomnění opouštíme nás.
My gladiátoři propojení na smrt jdoucí
své duality uzavíráme svůj snář.
My gladiátoři kdo na kolbišti her
mezi ziskem a ztrátou nevidíme rozdíl,
Na dědictví ticha tady a teď,
na dědictví svém přijímáme podíl.
Ó Cezare věčnosti zdravíme Tebe.
My gladiátoři a samurajové poznání
mi bezdomovci a probuzení na smrt
svého spasení zrozením své lásky k
Tobě a v nás na svou smrt jedinou
a poslení pokorně jdoucí mi kamikatze
absolutní a ničím nepodmíněné lásky
Ó Cezare věčnosti zdravíme Tebe.
My gladiátoři poznání na smrt jdoucí.

Ó Lásko tvá bolest je veliká
(jen svou bolestí se můžeme rovnat Bohu
protože jen tohle jediné on nemá - sv. František
s Asissi)

Ó lásko Tvá bolest a strach,
abys lásko byla a věčně žila a s hlubokosti své
jsi vazácný letkvar přítomnosti pila
je krásný sen odvěků
a to všeho bytí i všech člověků.
Ó lásko jsi šťastná a opojná i velmi
zraňující jsi síla a jsi bláznivá
a to velmi protože jen si hraješ
a tančíš s námi dnem i nocí a to neustále
a od věků naším snem všeho bytí jsi
a to i všeho bytí i všech člověků.
Jak rosou opilá děvka a čistota našich slz
na tohoto času přítomnosti bále
jak sarasvati a bohyně hudby skrytá
za svou nahotou jak lesní víla.
Ó jak opojná a mocná je tvá síla.

Až někdo bude zas umírat či rodit se
a to Váš otec, či syn. Pak prosím přijďte k nám.
Přijďte k nám radovat se ze svého znovuzrození.
Přijďte k nám opít se láskou na slavnost
svého vzbuzení a slavnost
nirvány odumírajících světů i květů
abyste pokorou svou lásce navrátili žití.
Návratem všech marných vyvanutých
světů i snů lásky, snů nekonečna
nekonečných konečen vašeho bytí.
Tedy i lásky věčnosti
dosáhly probuzení svého i rána kocoviny
z Vašeho bytí budoucí přítomnosti
promíchané s přítomností minulou i současnou
v tady a teď a proto neustále a nonstop.
Tedy až po noci dnu bude zase
zvonit hranu pak i Vaše hrana bude znít
jen čistou láskou..

Ó lásko Tvá bolest a strach,
abys lásko byla a věčně žila,
je krásný sen odvěků
a to všeho bytí i všech člověků.
Ó lásko jsi šťastná a opojná zraňující síla
a tančíš s námi dnem i nocí neustále
ve hře světa tvého tady teď na tomto sále
a odvěkém bále žízně a touhy naší po
trojúhelníku klínu tvého spočinutí.
Jak ve smrti hříchu nocí naší spočinutí.
V zapomnění našem i od věků naším snem
vlastním jsi a touhou všeho bytí našeho jsi.

Zemřel starý Král. aď tedy žije nový král

Ach marná a šálivá, lásko, lásko šílená a zrańující
lásko zraňovaná ach kdepak jsi,
kde jsi má ucouraná opilá a hříšná lásko špinavá,
ty světice zla našeho utrpení, lásko žárlivá ?.
Proč si s námi jen tak hraješ a nikde
v tomto světě nejsi k nalezení. Ach proč
se nám lásko stále jen tak schováváš a proč
si s námi jen stále hraješ a proč stále někdo jiný
po tobě touží a chce si Tě přivlastnit.
A proč nás jen stále posíláš s extáze čisté radosti
a rozkoše až k tak šílené radosti lásky
a pak zase jen zpět do šílené extáze strachu
utrpení a bolesti ?
Proč nás lásko tak trápíš ?
A proč stále jen mně Tebe lásko někdo sále jen krade ?
A proč zrovna jen mně ? Když jen já jediný a sám jsem
Tebe má lásko rozpoznal, probudil a nažhavil a rozpálil
a posvětil a očistil, tak krásně bláznivým chtíčem.
Chtíčem svého strachu že mi zemřeš a budeš pro mne ztracena
už navždy. Ztrachem z toho, že už Tě znovu nenaleznu.
Anebo naleznu, abych Tě jen stále zachraňoval
před tvým zprzněním a zánikem a proměnou
v potřebu nějakého jiného než jen mého Já.
Málo Ti snad dávám ? Proč tedy hned rozdáš
všechny mé dary vždyť jen málo jich mám když
mi je nevracíš a dáváš to vše jen svým láskám jiným.
Proč si nevážíš toho všeho co pro Tebe dělám
a tedy i toho všeho co všechno mám.
Copak tě snad není dost Lásko v tomto světě ?
Není zde snad málo bláznů, šašků a šílenců ?
Není zde snad málo moudrých šílených
a svatých Ánandů ? Blbců a Pitomců ?
Ó marnivá lásko škádlivá, šálivá, bojující ba i trpící.
Ó lásko opilá a zpitá triumfem svého vítězství a své moci
copak nechápeš proč oběť tvá je tak sladkobolná ?
Proč mi tak ubližuješ a trápíš mne vždyť si to jediné
na světě co mám a co jen mně patří ?
Proč mně mučíš a trápíš že chceš patřit i někomu
a něčemu jinému, než jen mě samému ?