O meditaci
Meditace - mystická cesta ke svobodě a trvalému štěstí ovládnutím vlastní mysli
Óm shanti, óm shanti, óm
Mystická praxe obecně:
Zde dále se pokusíme popsat hlavně meditační praxi a teorií se pokusíme zabývat jen minimálně, tedy teorii se pokusíme řešit jen pokud to nutnost pro porozumění a návaznosti textu bude vyžadovat. Samotná jakákoliv sebelepší duchovní teorie z Vás totiž neudělá lepšího člověka a nezbaví vás Vašich problémů, strachů a obtíží. Pokud nebudete poznatky duchovních cest a rady duchovních učitelů s porozuměním realizovat v praxi nikam se nedostanete. Konečně pokud při jakékoliv duchovní cestě nebudete dostatečně pokorní a pokud nepřistoupíte k vlastní meditační praxi, tak nikdy plně nepochopíte učení duchovních cest a jejich mistrů a ustrnete na nějakém mezistupni těchto duchovních cest. Ostatně veškerá duchovní teorie vzešla z meditační praxe a tato praxe, zkušenost a poznatky z ní vyplývající u některých lidí vedla k vyššímu poznání, provázenému dosažení jiného stavu bytí, které je o jednotě všeho a konečném probuzení. V průběhu historie bylo mnoho těchto lidí a byli, jsou a budou v každé době a většina těchto lidí byla, je a bude zcela neznámá. Meditační praxe jako taková je také základem a podstatou všech náboženství a svým konečným poznáním má blízko i k šamanismu. Obecně platí, že pokud je žák připraven, učitel se vždy najde. Ve staroindických Védách a Upanišadách, posvátných textech psaných v Sanskrtu je o tom krásně psáno a volně jak si to pamatuji zde tedy přepisuji: "Jaký div, že To co je bezejmenné, neurčitelné, nepoznatelné, bez formy a tvaru, nepostižitelné a jakkoliv nevyjádřitelné se může stát předmětem učení a poznání a jaký div že Toto bezejmenné, neurčitelné, bez formy a tvaru, nepostižitelné a jakkoliv nevyjádřitelné může vůbec někdo učit." Dále pak je o tomto ještě psáno: "Ten kdo se považuje za učitele a znalce Tohoto neurčitelného jím není a ten kdo se za toto nepovažuje jím je." A je také pravdou, že už jen malý pokrok v mystické praxi a na duchovní cestě je velmi osvobozující, utrpení a strachů a veškerých problémů zbavující. Je dobré asi hned na začátku zdůraznit, že mystika je jen jedna jediná a není rozdílná mystika Kabaly, Křesťanství, Hinduismu, Islámu, Budhismu a Taoismu a právě pokročilou meditační praxí to lze jasně rozpoznat a získat rozlišovací schopnost co v kterém učení je opravdu ryzí a o věci a co je jen přidaná polopravda a neúplné pochopení. Samozřejmě není každému dáno dojít na konec cesty jakékoliv praxe v krátké době. Nemusí to být smyslem a účelem jeho zrození, směřování a jeho dharmy. Ostatně můžete přistoupit k meditační praxi jen pro její ozdravné účinky a pro porozumění vlastní mysli a jejímu ovládnutí jen do té míry, aby Vás už dále Vaše mysl netrápila svými iluzorními strachy, problémy a pocitem nesvobody, anebo se můžete kdykoliv rozhodnout pro některou z duchovních cest a dojít po ní dříve, nebo později až na sám konec všech cest, tedy tam kde už žádná cesta od někud někam obrazně řečeno není. Dlužno říci, že jsou dvě hlavní brány k osvobození mysli a k dosažení konce všech duchovních cest a jedna podporuje druhou a k druhé směřuje a to je meditace a brána druhá je láskyplné úplné sebeobětování a pokora. Bez lásky a pokory to nelze. Nakonec než přistoupíme k praxi:
Ramana Mahariši, Bengálský mystik o tom řekl: "jediné čeho je třeba, je utišit se" tedy utišit svou mysl.
Tedy lekce číslo 1. Mediace
Meditace je snad opravdu ze všeho nejdůležitější a v průběhu jakékoliv skutečné a pokročilé duchovní cesty se k ní budete stále vracet. Varování a nejdůležitější pokyny :-):
Tedy varování : Vaše mysl se bude zpočátku meditaci bránit a vymýšlet všemožné důvody proč ji nedělat, nebo proč ji odložit :-), ale to bude jen úplně zpočátku, později se Vám stane oblíbeným útočištěm :-). Pokud nezkusíte meditaci, bude dále stále obtížnější pokračovat v jakékoliv pokročilejší duchovní praxi a ustrnete na místě. Bez meditace budete-li o této praxi číst, nebo slyšet od duchovních učitelů nebudete chápat a rozumět nikdy zcela vyšším pravdám a danostem duchovních cest a celkově tyto duchovní cesty budete vnímat zkresleně a zastavíte se na určité úrovni Vaší duchovní cesty a nepokročíte dál. V průběhu všech duchovních cest se nakonec k meditační praxi budete stejně muset vrátit, pokud budete chtít pokročit dále. Vedlejší účinky meditace jsou,
že se Vám bude snadno usínat. Dokážete se rychle uklidnit. Po nějaké době dokážete utišit a ovládat svou mysl, nejdříve jen částečně a občas, až nakonec už zcela. Začnete v praxi s duševní hygienou nenecháte se svou myslí ovládat. Dále pokrokem v meditaci se Vám náhle začne měnit pohled na svět a slovo problém se Vám stane neznámým pojmem :-). Zmizí dále veškerý strach a černý pohled na svět se Vám změní na růžový. Postupnou prací s Vaší myslí, proměníte své myšlení, jednání a veškeré rozhodování tak, že se stanete charismatickou, laskavou, chápající a svobodnou bytostí, nezatíženou strachem, jakýmikoliv osobními problémy, nebo jinými problémy světa a štěstí, radost a krása se stanou Vašimi stálými průvodci.
O co jde v meditaci, je zastavit mysl:
Jediné o co opravdu v meditaci jde a o co se snaží je opravdu jen zastavit na čas činnost mysli. Proč se tak děje ? : Aby se mysl dokázala zklidnit, aby se zjistilo, že myšlenky lze pozorovat a aby se zjistilo, že s myšlenkami a myslí lze pracovat. Aby se zjistilo, že pokud jsou myšlenky a mysl pozorovatelné, nachází se tu nějaký vědomí pozorovatel, který myšlenkami a ani myslí není. Samozřejmě s pomocí meditace lze dosáhnout mnohem více, ale to je už věcí další pokročilejší meditační praxe a vzájemně s tím i pokroku na vaší duchovní cestě, pokud se rozhodnete po ní vědomě jít. To co jsem zatím vyjmenoval je zprvu nejdůležitější a bez toho by nebylo lze pokročit dále. Je dobré ještě zmínit, že meditací si také člověk uvědomí jak vznikají sny a vize a lze se naučit pracovat se sny a vizemi a je možno nabýt parapsychologických schopností a je možné napjením na vyšší já vidět budoucnost pokud je toho zapotřebí a je možné astrální cestování tedy mimotělí prožitky. Při hluboké relaxaci a delším meditování, zejména pokud jsme unaveni můžeme zpočátku a i třeba později při tělesné únavě usnout. Usnutí sice ničemu nevadí, ale spánek již není meditací a efekt poznání mysli a práce s ní spánkem mizí. Stav hlubokého spánku beze snů je stavem ejvýše očišťujícím a energeticky osvěžujícím a nemohli bychom bez něho existovat. jenže o tomto stavu bez času nevíme naši vědomím. Hluboká meditace, kdy je tělo zcela uvolněné a veškerá pozornost je nesměrována na mysl, je ostatně opravdu stav na pomezí hlubokého spánku beze snů. Ramana Mahariši Bengálský mystik o tom řekl jednu zajímavou a dost podstatnou věc a to, že všichni chtějí slyšet nějakou metodu jak vyvinout úsilí pro meditaci, aby se dostali odněkud někam, ale toto je zcela zavádějící, protože při meditaci jde o to zastavit v mysli jakýkoliv pohyb a to odkudkoli kamkoliv.
Jak pracovat s myšlenkami a jak meditovat ?:
Meditovat je nejlépe začít v poloze v leže na zádech a později běžně i v sedě a to se zavřenýma očima. Později lze meditovat v jakékoliv poloze a s očima otevřenýma a to i při jiné, prakticky jakékoliv činnosti a i při jakémkoliv rušení. Nakonec pokrokem na cestě a prací s meditací můžete dosáhnete stavu, kdy už Vaše mysl bude zcela ovládnutá a čistá a hluboký mír a radost a blaho bude prozařovat "s prostoru za Vaší myslí" a subjekt se sjednotí s objektem, potom už nebude třeba dále meditaci používat a ani se k ní vracet. Pokročilá meditace a práce s myslí je, že jen malá část pozornosti setrvává stále na pozorovateli a ostatní se věnuje jiné činnosti.
První meditování:
Zpočátku je nejlépe začít s meditací vleže, když Jste sami, nebo pokud Vás nic neruší, tedy žádné zvuky, nepohodlí a podobně, tak jako byste se chystali ke spánku. Je dobré ležet na zádech s rukama podél těla. Se zavřenýma očima. Na začátku meditace je nutné naučit se nejdříve celkovému uvolnění a relaxaci. Uvolnění později už může proběhnout rychleji a při meditaci později, pokud meditujeme s otevřenýma očima při nějaké činnosti pak většinou už není třeba relaxaci praktikovat vůbec. Tedy uvolnění - relaxací začneme nejdříve u nohou a je jedno zda začneme nejdříve pravou, nebo levou nohou, ale je dobré jednou započatý a naučený způsob nadále automaticky dodržovat a později lze uvolnit obě nohy a ruce společně. Zpočátku je vhodné věnovat relaxaci dostatek času a pozornosti a později je to možné naučeným postupem realizovat už rychle a automaticky, bez většího úsilí, nebo soustředění se na to. Začneme třeba tedy nejdříve pravou nohou a vědomím si nejdříve uvědomíme a uvolníme prsty u nohou a pak pokračujeme a procházíme postupně tělem dále. Navozujeme pocit uvolnění bez jakéhokoliv napětí a pocit tíže. Jakoby naším tělem postupně procházející vědomí byla jakási energie, kterou tělu postupně ubíráme a umenšujeme. S relaxací tedy postupujeme dále od prstů u nohou pravé nohy přes nárt chodidlo, patu a kotník, bérec, lýtko, koleno a stehno až po pas a pociťujeme uvolnění celé pravé nohy. Stejným způsobem postupujeme s nohou levou. Postupně dále tedy uvolníme celou spodní část těla až po pás a pak postupujeme dále přes trup, tedy břicho, záda, hruď až po ramena. Nyní přesuneme pozornost na svou pravou ruku a uvolníme nejdříve prsty, pak dlaň, zápěstí a ruku až po loket a dále až k rameni a stejným způsobem pak pokračujeme s rukou levou. Po té vrátíme svou pozornost k uvolněným ramenům a pokračujeme přes krk obličej, zadní část hlavy a přes spánky až po temeno hlavy. Řekneme si a uvědomíme si, že celé naše tělo je těžké a zcela uvolněné. V průběhu meditace je dobré oslovovat se a uvažovat o sobě v množném čísle, ve třetí osobě. Po skončení relaxace a uvolnění po té přesuneme veškerou svou pozornost do oblasti třetího oka, šesté čakry do oblasti vnitřního zraku do nekonečného vnitřního prostoru mysli a vědomí mezi očima. Zde pak jen sledujeme, pozorujeme svou mysl. Pozorujeme jen své myšlenky jak přichází a odchází. Pozor, zde je nesmírně důležité se s těmi myšlenkami neztotožňovat a nijak nezabývat, prostě přestat si úplně všímat o čem jsou s tím, že to nejsou naše myšlenky. Nepřidělujeme jim žádnou energii, nijak je nerozvádíme a zpřetrháváme jejich asociace a pokračování. S myšlenkami nijak nebojujeme a přijmeme postoj, že jsou zcela nepotřebné, zcela nedůležité a to o čem jsou je zcela lhostejné. Myšlenky nás nezajímají, zajímá nás jen to co je za nimi, tedy ten obrovský nekonečný prostor ticha, prázdna a nicoty. Ten neuvěřitelné krásný prostor klidu, bez formy, obsahu, přání a potřeb prostor vědomého hlubokého vnitřního klidu a všeobsahujícího prázdna. Zpočátku tento vnitřní prostor ticha bude neustále překrýván jednotlivými myšlenkami a zde si uvědomíme, poznáváme, že současně nemohou přijít celá zřetězení myšlenek a být vnímána najednou, že myšlenky přichází a odchází jednotlivě tak jako bychom je četli v knize a že postupně vytváří vazby a navazují na sebe a mi pokud ty vazby a obsah myšlenek nijak neřešíme a nerozvíjíme, nevšímáme si jich, tak že postupně se mezi nimi rozšiřuje oblast času, kdy jedna myšlenka už odešla a jiná ještě nepřišla. Tato oblast ticha a absence myšlenek v jejich jednotlivých přestávkách je pro nás ze všeho nejdůležitější a jedině tomu se snažme věnovat svou pozornost a zájem. To vše bude zpočátku obtížné a mysl se tomu bude snažit úporně bránit. Mysl byla evolucí stvořena pro to, aby neustále něco řešila a něčím se zabývala a zde v meditaci je prvotní a nejdůležitější požadavek aby naše mysl nic neřešila a ničím, ale opravdu ničím se nezabývala. Mysl tedy má jen být "zapnuta" a pozorovat bez jakéhokoliv se ztotožnění s čímkoliv, bez posuzování čehokoliv, jen být v prázdnu a být si vědoma tohoto prázdna, a neusnout při tom. Proto je to pro mysl tak obtížné, protože je to opak toho, co se po ní vždy žádalo, opak toho, pro co byla stvořená. Mohlo by se zdát, že meditace je snaha o zastavení myšlení a používání mysli obecně, ale tak tomu v žádném případě není. Jde o to, že většina z nás lidí místo toho aby vládla svou myslí, je jí ovládána. Pokud se naučíte dokázat, když bude třeba zastavit činnost proudění myšlenek na dobu jakou si sami určíte a mysl udržet bdělou a vědomou, pak teprve dosáhnete poznání, čím jste a co se s Vámi děje v hlubokém bezesném spánku.
To co se meditaci tak moc bránilo je jí po čase přitahováno:
Po čase praxe s meditací i bez zastavení činnosti mysli začne samovolně prosvítat to co je skryto za ní. Indové to popisují slovy shanti. Shanti znamená hluboký vnitřní klid a mír vycházející z vyššího poznání. To znamená, že naše mysl sama, ačkoliv je nastavena a stvořena k opaku tohoto, tím nakonec bude přitahována, jako něčím krásným a posilujícím a osvobozujícím.
Pomůcky meditační praxe a zen:
Při začátku meditační praxe může být velmi obtížné hned začít pracovat se snahou zastavit myšlenky a naše mysl se při tom může stát velmi roztěkanou a málo ovladatelnou. V tomto případě se doporučuje soustředit pozornost zcela na dech, nebo třeba na pozorování plamene svíce. Protože rozlišujeme dva druhy meditace a to meditaci v hluboké relaxaci, kdy je veškerá pozornost věnována meditaci a meditaci, kterou realizujeme při jakékoliv jiné běžné činnosti, kdy nejsme ve stavu relaxace a uvolnění těla a tehdy se naše pozornost rozděluje dílem na pozornost nutnou pro naší činnost a dílem na meditaci. Tedy protože rozlišujeme tyto dva stupně je zcela zřejmé, že s potřebou relaxace a uvolnění se budeme nadále setkávat a proto je možné použít další možnosti pro snazší a hlubší stav našeho uvolnění a toto je dost individuální. Indové třeba používají vůně, nebo můžete použít meditační hudbu, nebo může napomáhat používání pro relaxaci stejného prostředí, nebo stejné polohy, anebo nějakého předmětu napomáhajícímu vašemu pohodlí. Doba soumraku a počátku noci v přírodě obecně navozuje pocit míru a uklidnění. Můžete meditovat v krásné přírodě třeba při západu slunce, nebo se před zahájením meditace chvilku dívat na Váš oblíbený obraz doma na stěně a podobně.
V pokročilejších meditačních praktikách se pak může ukládat meditovat o různých představách a pojmech stanovených danou duchovní cestou a učitelem. Tento obsah zadání o čem se má meditovat je většinou jakýsi abstraktní vzorec a symbolika korespondující s podvědomým. Určité zadání na co se má meditovat často také slouží jako pomůcka autosugesce ve smyslu nahrazení iluze realitou. Jde o to že v dětství jsme si sami vsugerovali za pomoci našeho okolí, že jsme tímto tělem v němž žijeme a jsme jen omezeným sobeckým játstvím. Existuje pak ještě poněkud vyjímečná, až šoková metoda meditace v Zenovém Buddhizmu rozšířenému v Číně a Japonsku. Tato meditační metoda využívá velkou úctu a oddanost žáků ke svému duchovnímu učiteli a mistru a spočívá v tom, že mistr zadává svým žákům meditovat o tom jak rozřešit nějaký zjevně nesmyslný a neřešitelný pojem, jako třeba jak vytáhnout husu z láhve s úzkým hrdlem, aniž byste láhev rozbili, anebo jakkoliv jinak porušili. Smyslem toho je postupně se dobrat zjištění nejen o nesmyslnosti tohoto, ale hlavně o nesmyslnosti pohledu na svět mysli neovládané a neprobuzené. Dále pak někteří zenoví mistři praktikují metodu, že chodí s holí mezi svými žáky, kteří meditují se zavřenýma očima a občas některého ze žáků zezadu touto holí přetáhnou po hřbetě. To se děje proto, že když je žák plně pohroužen o soustředěný a je zcela pozorný, pak podvědomě vycítí hrozící nebezpečí a včas mu uhne a také proto, že mistr je schopen propojit se s myslí meditujícího a rozpoznat její obsah a hloubku jeho pohroužení do sebe.
Funkce spánku, vize a lucidní snění v souvislosti s meditací:
Dnes je známo, že se rozlišují dvě fáze spánku, nepamatuji si jak už se jmenují. První fáze spánku je fáze snů, kdy ve spánku hýbeme očima a někdy i jinými částmi těla a druhá fáze, je fáze hlubšího spánku, kterou provází měřitelný útlum mozkové činnosti a nic z tohoto stavu hlubokého spánku si nepamatujeme. Tyto dvě fáze se při našem spaní vzájemně střídají. Při pokročilejší meditaci pokud polevíme ve své bdělosti a dovolíme nějaké myšlence se rozvinout, můžeme vědomě sledovat jak se tato myšlenka rozvíjí do příběhu, který naše mysl bez toho, že bychom si to přáli začne před námi odvíjet. Zde je pak na nás, zda utneme pokračování tohoto příběhu, anebo stáhneme pozornost do té míry, že změníme tento počínající příběh do našeho skutečného snění a přejdeme tak ze stavu vědomé meditace a stavu uvědomělého pozorovatele do spánku, kdy většinou nejsme dále aktéry tohoto spánku a nedokážeme jej dále rozvíjet. Při pokročilejší meditaci kdy už se nám daří občas mysli zastavit začne se mysl bránit tím, že místo myšlenek nám začne podsouvat před naší pozornost různé obrazy, případně ve spojení s příběhem, nebo obrazem i pocity. Dojde tak k uvědomění si toho jak vznikají a fungují sny a ze snů zcela zmizí jakékoliv noční můry a strachy. Za určitých okolností v polo bdělém stavu dokážeme určitý příběh si sami vytvořit a rozvinout a řídit ho. Dále při ještě větším pokroku meditace začne docházet k vizím a lucidnímu snění. Co jsou to vize a lucidní snění jen naznačím protože, zde je už potřeba víc teorie, kterou jsme si řekli, že se zatím zde nebudeme tím podrobně zabývat. Tedy lucidní snění je typ snu kdy sníme vědomě. Tedy ve snu si jednak uvědomíme, že je to sen, ale hlavně také díku tomu se staneme vědomím účastníkem tohoto snu. Třeba si řekneme, že chceme létat a začneme létat a můžeme tento sen vědomě ovlivňovat, případně měnit. Tento typ snů je většinou velmi reálný, ale přesto vyžaduje cvik si tento sen zapamatovat. Vize je vlastně obdobou lucidního snu, ale nemusíme vždy být přímím aktérem. Vize je prostředek přímého zdělení vycházejícího z našeho nevědomí, tedy podvědomí, nebo naší vyšší mysli chcete-li. Vize je ale natolik reálná a výrazná, že si ji vždy pamatujeme. Co je hluboký nevědomí spánek. Hluboký nevědomí spánek je návrat naší mysli plně do toho co je za naší myslí, tedy do našeho vyššího vědomí. Sama naše mysl svou činností a ztotožněním se s tím čím nejsme zakrývá to co je za ní a jehož prvotní projevy je pocit vnitřního míru, radosti a shanti, tedy hlubokého vnitřního klidu a míru. Bez toho, aby se naše mysl zcela oprostila ode všeho a nevrátila se k tomuto stavu hlubokého spánku a stavu hlubokého bytí, bychom vlastně vůbec nedokázali žít. Hlubokou pokročilou meditací je možné dosáhnout tohoto stavu, který prožíváme, kterým jsme, při hlubokém spánku a to je vlastně cíl usilování v meditaci a konec veškerého snažení celkově, ale to už je teorie :-).
Vedlejší efekt pokročilejší meditace:
Meditací se naučíme rozpoznat, že nejsme našimi myšlenkami a ani naší myslí. Ale že jsme pozorovatelem a to nezúčastněným pozorovatelem a obsah a veškeré problémy naší mysli, že se nás vlastně netýkají a že se nás přímo týkají jen tehdy pokud jim to dovolíme, pokud se o ně začneme zajímat a pokud jim přidělíme jakoukoliv zájmovou, nebo pocitovou energii, třeba jen strach, nebo radost. Zde začíná i uvědomění si toho, že i pocity a emoce jsou jen projevenou do našeho těla promítnutou myšlenkou, nebo programem.
Co je to program a jak se nás týká a jak s ním pracovat:
Co je to program. Program je myšlenkové zřetězení uložené i v našem podvědomí. Myšlenkové zakódování, které nám určuje jak se zachovat v určitých situacích. Tyto programy nás buď naučili, naše rodiče, nebo naše okolí, případně jsme je získali z kolektivního podvědomí lidstva, nebo jsme si ho i mohli sami vytvořit, nebo zdědit. Typickým programem naší mysli je třeba: Přece se nemůžeme nechat ztrapnit. Je nepřípustné, aby nás takto někdo urážel. Nebo se nám posmíval. Za to co nám ten nebo onen dělá, se musíme pomstít, to přeci musíme nějak řešit, to přeci nemůžeme nechat jen tak. Nebo více abstraktním programem je třeba, přeci musíme být dostatečně finančně zajištěni abychom mohli přežít. Je třeba si udržet patřičnou úroveň. Nemůžeme přeci dopustit, aby se o nás někdo pro naší nemohoucnost, nemoc, nebo stáří musel starat a abychom snad nebyli soběstační. Kdoví co všechno se může stát a musíme se tedy proti tomu nějak pojistit. Ten zaměstnavatel je zlý člověk, protože mne svými pracovními požadavky zcela zotročuje a tak podobně. Všimněte si také toho, že všechny tyto programy jsou nějakým způsobem spojeny s emocemi a především se strachem a často i se zlobou a hněvem jako třeba: Přeci musím zachovat klid, přece se nemohu takto rozzlobit, ale tohle to je už doopravdy moc to mně už doopravdy nesmírně (nějaké tvrdé slovo :-) ) opravdu štve a vytáčí a pak většinou následuje nějaká agrese :-). Od tud pak už je jen krátká cesta k poznání, že mi, tedy to co skutečně jsme, vlastně nejsme ani těmito programy a že se s nimi nemusíme vždy ztotožňovat. Mohla by se zde naskytnout otázka co tedy vlastně doopravdy jsme, ale to už jsme v oblasti čiré teorie, ale protože ani žádná teorie to nedokáže plně obsáhnout, je lépe o tom příliš neteoretizovat, ale vlastním poznáním tohoto se tím stát.
Duševní očista:
Lidé věnují velký zájem hygieně tělesné a snaží se zbavit, nebo předejít nemocem, nebo psychickým problémům typickým psychickým problémem dnešní doby je deprese a stres a při tom jen málo lidí si uvědomuje, že vlastně skoro všechny a nemoci a psychické problémy jsou jen důsledkem neutěšeného stavu vlastní mysli. Co tedy s tím. Stačí jen vědomí poznání z meditace, že nejsme tím co je negativní, tedy programy vzbuzujícími potřebu neadekvátně reagovat zlobou, nebo právě pocitem strachu, anebo potřebou pomsty. Je třeba dodat, že vše negativní, co máme v naší mysli uloženo, anebo co do vesmíru posíláme, že to vše nás zpětně ovlivňuje a navíc se to může projevit a projevuje i na naší tělesné schránce. Pracujeme tedy s tím dále jen tak, že tomu všemu nepřidělujeme další pozornost a význam a nepřidělujeme tedy tomu žádnou další myšlenkovou energii. Je to podobné ohni. Pokud ho chceme uhasit tak mu prostě přestaneme přikládat a oheň sám uhasne na nedostatek potravy. Ale oproti ohni zde dost dobře nefunguje šoková terapie, jako polít oheň vodou, protože tím bychom jen myšlenkám, emocím a programům, kterými se nechceme zabývat přidělili obrovské kvantum další energie jako vzduchový poryv, který místo aby oheň uhasil ho naopak rozdmýchá. Velmi důležitém je při tom pozitivní myšlení.
Nakonec přeci jen trocha zajímavé teorie a to teorie Ega:
Pokud se tedy díky poznání z meditace a ověření si toho jaké důsledky má toto poznání v reálném životě přeneseme tyto naše poznatky na samotné naše ego vyplyne z toho velmi zajímavý poznatek. Pokud jsme se tedy přestali ztotožňovat s vlastní myslí a myšlenkami a potažmo s našimi emocemi, pocity a programy pak už je jen krůček k tomu že nejsme ani vlastním egem a že není třeba ho řešit a ztotožňovat se s ním a že naše ego je vlastně Dinosaurus a že je dobré jen pokud postupně zeslábne a uhyne na úbytě. Ego je nezbytným projevem nevědomého člověka, který žije čistě spotřebním způsobem. Když se nad věcí trochu víc zamyslíte, tak urážka, strach, pýcha, závist a tak dále, poznáme, že vše toto se týká vlastně jen a jen ega a nikoliv nás pozorovatele a pokud tedy odstraníme vlastní ego, pak zde už nezůstává nic co by se vlastně mohlo bát, co by mohlo závidět, být pyšné, co by vlastně mohlo být vůbec jakkoliv zraněno či uraženo. Buddha řekl, že příčinou strasti je, že pokud jsme odloučeni od toho co je nám příjemné a spojeni s tím co je nám nepříjemné je výsledkem toho pocit utrpení a bolesti a to až tak dalece, že třeba důsledkem toho může být i tělesná smrt. Co je ale možné s tím dělat, je snažit se buď o to abychom pokud možno byli sloučeni s tím co je nám příjemné a abychom byli pokud možno odloučeni od toho co je nám nepříjemné. Jenže pokud bychom to takto dělali, je naše mysl naprogramovaná tak, že by to fungovalo tak jako bychom chtěli uhasit oheň tím, že do něho neustále budeme přilévat benzín. Naše mysl bude chtít neustále více příjemného a i jen maličko nepříjemného začne zveličovat. Ptám se tedy, nebylo by lepší jít na to obráceně a to tak snažit se aby pokud možno nic nebylo pro nás nepříjemné a vše nepříjemné, abychom považovali za něco nějak prospěšné ? Pokud nebude nic nepříjemného, pak nebude nic, co by nám působilo problém, že s tím jsme spojeni a pokud budeme ve všem spatřovat a pociťovat vše jen jako příjemné pak budeme i když tento pocit bude sílit spojeni jen ze sílícím pocitem příjemného. Pokud převažuje pocit nepříjemného dostaví se pocit neštěstí a psychického utrpení a pokud zde zbude už jen příjemné, dostaví se pocit radosti a štěstí. Pokud obětujeme zcela naše ego a zcela se ho zbavíme, zbavíme jednou pro vždy, zbavíme se tím předmětu vzniku většiny našich potíží. Protože jen a jen naše ego může chtít být sloučeno s tím co je mu příjemné a být odloučeno od toho co je mu nepříjemné. Jedině naše ego a nezvládnutá mysl může mít touhy, strachy a jakékoliv potřebné a nezbytné úrovně. Pokud tedy se zcela zbavíme našeho ega zbude zde už jen naše holá podstata. Zbavením se svého ega se tedy vysvlékneme za všech svých závislostí a zcela se očistíme ode všeho zbytečného a ode všech nepochopení a iluzí a zbude zde už jen To co není relativní a v duální formě, tedy to co doopravdy je. Úplným zničením našeho ega jednou pro vždy do budoucna zničíme jakoukoliv možnou naší formu na všech úrovních a zůstane tedy jen to co je naším zdrojem, to čím stále jsme, nikdy jsme nepřestali být a vždy budeme a toto vysvléknutí z vlastního ega je tedy opravdová a jedině skutečná naše úplná smrt bez jakéhokoliv odvolání a jiné možnosti a mystici toto nazývají konečná duchovní mystická smrt. Připomínkou nutnosti této skutečné a konečné smrti dočasné iluze a toho s čím jsme se ztotožnili a čím nejsme a připomínkou našeho konečného a trvalého návratu k tomu čím doopravdy jsme a vždy jme byli a vždy budeme je také i křesťanský křest svatý. Meditací a pokrokem na duševní cestě jak jsme se již zmínili lze dosáhnout parapsychologických schopností. Dlužno k tomu poznamenat, že tyto schopnosti lze záměrně trénovat, ale duchovní cesta není honěním se za Těmto schopnostmi, ale je to cesta za poznáním našeho zdroje, naší pravé podstaty, poznáním že život je víc než jen spotřební přežívání a že má vyšší smysl a byl vytvořen pro radost a ne pro utrpení. To co potřebujeme si buď sami získáme, nebo nám bude dáno. Vše co skutečně vlastním není majetek, který si do hrobu nevezeme, ale je to naše zkušenost a úroveň dosaženého poznání.
Úplně nakonec jak dosáhnout ráje a trvalého štěstí:
Z výše jmenovaného je snad dostatečně jasné, že naše skutečné štěstí a neštěstí nespočívá ve vnějším světě, a vnějších okolnostech, ale že je jen a jen v naší mysli a že zlikvidovat pro nás všechno neštěstí a všechny problémy, že to vše je jen otázka změny naší mysli. A pokud tedy změníme naší mysl a umenšíme naše ego, pak se tím zbavíme všech strachů a problémů a získáme i pevné zdraví a přestaneme své okolí znečišťovat strachy a problémy naší mysli, ale naopak naše okolí začneme od tohoto všeho samovolně už jen naším prostým bytím a stavem naší mysli očišťovat. Dojdeme tak také k poznání, že jedině naše pozitivní a optimistické smýšlení je skutečně tvůrčí a že vše negativní a pesimistické je jen a pouze kontraproduktivní :-). Sami nakonec poznáte, že pokud ztišíte svou mysl budete v přítomnosti a nebudete řešit to co bude a ani to co bylo, protože budete také žít to, že toto vše se děje samo. Pokud máte utišenou mysl kde je jaký problém a čeho bychom se měli obávat ?
Óm shanti, óm shanti, óm