CSZM

Cesta Shanti - Změna Mysli

Zleva doprava: Rámakrišna, Aurobndo, Eckhart Tolle, Marcelka z hor, Vivekánanada, Eduart Tomáš, Ramana Mahariši, Henri Monford.

Smysl a účel těchto stránek a jejich určení
Aneb proč vznikl Tento Web ? A o čem to vlastně je ?

Proč vzniknul tento web ?

Tento web vznikl z vlastní potřeby na cestě hledání, když jsem se ač nedosáhl konce přiblížil k poslednímu poznání se podělit o tom o čem je realita kolem nás a o tom co to konečné poznání je. V hnutí New Age se hovořilo o tom, že se blíží nová doba - doba více rozšířeného spirituálního povědomí, žel tato předpověď se dosud nenaplnila. Představa vycházela z pera, mysli a srdce předních teoretiků hnutí New age (Nová doba) a to především fyziků a psychiatrů, kde se předpokládala změna vědeckého myšlení a obecného povědomí. Spojení psychiatrů s fyziky není náhodné, protože ústřední roly zde hraje mysl, vědomí a hmota. U hnutí New age bych se na chvilku zastavil, protože z něho vycházím a ztotožňuji se s jeho myšlením. Hnutí New age vzniklo v Americe po ukončení druhé světové války jako důsledek rozkrytí hmoty k němuž především došlo úsilím při výzkumu a projektu Manhattan, což byl krycí název pro vývoj jaderné bomby za druhé světové války. Výsledkem tohoto poznání struktury hmoty v podobě mikrosvěta je, kvantová fyzika a poznání, že hmota v podobě základních hmotných dále nedělitelných elementárních částic vlastně ani neexistuje a že je spíše podobná síti vzájemných energetických vazeb ve smyslu něčeho podobného jako je internet nebo propojení neuronů v lidském mozku. Hnutí New age pojalo obrácený předpoklad, než je předpoklad vědy, že vědomí vzniklo z hmoty a vychází tedy z myšlenky, že vědomí je prvotní a je zdrojem iluze hmoty. Podrobněji to vysvětlím dále v těchto stránkách viz kapitola relativita. Hnutí New age dalo vzniknout kvantové mystice, kdy za jejího otce je považován Americký přední fyzik David Joseph Bohm, který aplikoval kvantovou teorii na oblast mysli a přišel se skrytým imlicitním řádem jakožto zdrojem explicitního projeveného řádu a pokusil se pomocí toho přinést základ k teoretickému vysvětlení záhad kvantové mechaniky. Na poli vědy zvítězilo vysvětlení jevů kvantové mechaniky podle takzvané Kodaňské školy, jejímž předním teoretikem je Niels Henrik David Bohr. Sám Albert Einstein se dlouho nedokázal smířit s neurčitostí kvantové fyziky a zejména s tak zvanou strašidelnou interakcí, tedy provázaností částic vzniklých stejnou událostí. Vedl o tom právě s Davidem Bohrem dlouhé diskuze a spor ohledně provázanosti, který se vyřešil až po Einsteinově smrti ve prospěch Davida Bohra. K předním teoretikům hnutí New age patří především americký fyzik Fritjof Capra a dále Američtí psychiatři českého původu a to emeritní profesoři, psychiatři Stanislav Grof a Karl H. Pribram. V dnešní době v novém dvacátém století žijeme již dá se říci v době post New age. Hnutí vrcholilo a ukončilo se koncem 19tého století. Když jsem se zmínil o struktuře hmoty, tak existuje teorie superstrun, která vyústila v M teorii, která si také dělá nárok na teorii všeho, ale je to matematicko myšlenkový konstrukt odvozený z kvantové fyziky, který nelze nijak dokázat, takže je to zatím pouze čirá teorie. Teorie strun předpokládá, že základní dále nedělitelné nejmenší částice hmoty jsou dvourozměrné struny, které jsou různým způsobem promotány a různě kmitají a rozdílnost jejích kmitočtu pak určuje základní fyzikální vlastnosti částic. Teorie strun předpokládá až dvanáct rozměrů s tím, že při vzniku vesmíru bylo prvotně také více rozměrů, než nám známé tři prostorové rozměry plus čtvrtá dimenze času. 

Pro pokrok na duchovní cestě je podstatná změna způsobu myšlení a náhledu na svět, ale nechci o tom nikoho přesvědčovat, protože jsem si nasadil brýle mystika, kterými se dívám na svět a tak vím, že je jedno jakými se kdo na svět brýlemi dívá a že každý s těch pohledů je vlastně správný a takový jaký má být. Jediný rozdíl mezi různými pohledy na svět a potažmo rozdíly jeho vnímání je buď působení si bolesti, strachu a absence radosti, anebo naopak tedy působení si stálé radosti s neznámým pojmem, co je to strach a bolest. Lidé se nikdy nedívají dostatečně pozorně a tak je ovlivňuje jak se na věci dívají a proto pro někoho je armagedon rájem a naopak. Tedy tyto stránky píši pro to krom své radostné potřeby se o tom podělit a sám si ujasnit věci a pojmy a také pro to, že vám chci říci, že opravdu se není čeho bát a není nic strach vzbuzujícího a nic smrtelného ve smyslu našeho vědomí. Chci jen říci těm, kdo to jsou sto pochopit, že smrt vlastně není, nikdy nebyla a že smrt a život jedno je a vše je to jen o brýlích, protože úhel pohledu mystika je, že se na smrt připravuje, miluje ji a touží po ní, hledá ji a učí se s ní být stále protože pro něho smrt je více životem než život sám. Věřte mi jen ego je smrtelné, aby mohlo být nesmrtelné, ale ne nikoliv jeho opravdu vědomá část, protože ona nemůže zaniknout a být smrtelná, protože nikdy nevznikla a nikdy se nezrodila. Za osobním já spočívá neprojevené vědomí, tedy zdroj všeho a podstata a to je velké nic a zároveň potencionální možnost a zdroj všeho. Neprojevené Nic skutečně nemůže zemřít, nemůže zmizet a nemůže se někam ztratit, není totiž ani kam.  Stejně tak jako se nakonec nemůžeme vyhnout nikdo tomu, aby nakonec naše poznání a svoboda jak fénix s popela nevzlétlo a nepovstalo čisté, plné, stálé věčné v jednotě všeho. My jsme totiž také tím poznáním a ono je v nás, ale i všude klem nás a mi ho vlastně nevidíme a nevnímáme, víceméně jen proto, že se ho bojíme vidět a vnímat a proto, že jsme ještě nedosáhly stupně a úrovně z něhož je konečné poznání možné. Ramana Mahariši o tom řekl, že on žádné učení nemá jak dosáhnout poznání, protože každé učení je zdroj toho jak rozjet vůz myšlenek, ale podstata všeho je tento vůz mysli zastavit, protože to je brána k nevědomí a vyššímu Já. Konečné poznání je ztotožnění se a rozpoznání vědomí vyššího já, které spočívá za myslí a za myšlenkami.

A o čem vlastně je tedy tento web ?

Je o realitě kolem nás, výpovědí o času a realitě kolem nás o její podstatě a pravé podobě. Tyto stránky jsou o spiritualitě a duchovnu obecně a snaží se jít rovnou k jádru věci a jsou výpovědí z úrovně poznaného, ale i žitého jejich autora a ani to jinak být nemůže.  Tyto stránky vznikly také původně z veliké touhy vrátit se domů, tedy k sobě samému, aby dalším poznáním bylo zjištěno, že není po čem vlastně toužit a že i tato touha je vlastně na překážku věci a že jediná věc bránící skutečně tomu se opravdu vrátit je v obavách z toho a z potřeby mysli ještě zcela nezkrocené si s něčím stále jen radostně hrát, či jakkoliv jinak se zabývat, když nezkrocená, neznalá mysl ještě nechápe, že všechno je vlastně jen jedna velká vesmírná hra. Pro nezkrocenou mysl neznalou podstaty věci je obtížné se zatavit do stavu ticha, zastavit běh mysli vnímaný nejdříve neustále přicházejícími myšlenkami, které když jsou zkroceny jsou nahrazeny obrazy a vnitřním imaginárním filmem či příběhem - snem.
Jinými slovy tyto stránky vznikly z čisté radosti a jen pro radost hledání konečného zdroje a poznání. Pokud z nich vnímáte tu radost, nadšení pro věc samu a veliký obdiv věci samé, pak je čtěte a radujte se z nich a pokud tu radost nevnímáte rozhodnutí o tom zda číst dál, nebo ne je už jen zcela na Vás. Takže ještě odpověď o čem to vlastně je :

To co skutečně je, 
aneb trochu mystického žargonu

To co skutečně je, to je samojediné bytí - existence a neosobní vědomí vyjádřitelné pojmem absolutní vědomí a toto spočívá v jednotě všeho bytí a protože to nikdy nevzniklo, nemůže to ani nikdy zaniknout. Je to esence a podstata radosti a lásky a konec všech cest. To co není, přesto, že se to zdá a to i dost přesvědčivě, součástí naší reality je jen iluze a klam. Povahou tohoto co není je nestálost a nutnost pohybu a vývoje od někud někam a iluze času a prostoru je toho součástí. To co není je iluzí, klamem a nestálostí a je to součástí hry a projevení se toho co je. Protože to co je, je jedinou skutečností a realitou a nemá to žádnou formu a tvar, tak právě jen toto beztvaré a nepojmenovatelné může všechny formy a tvary vytvářet. To co skutečně je a je dokonalé a stálé to nikdy nevzniklo a nemůže tedy ani zaniknout. To co je podstatou neomezenou vytváří omezeném formy a entity a dává jim možnost tvořit a žít individuální životy, aby naplňovalo hru potencionálu realizace  nekonečného počtu možností, které v sobě obsahuje.

 Iluze je podrobena zrodu a protože vznikla, tak musí i zemřít a zaniknout, aby se takto proměnila v něco jiného, což je opět jen nestálostí podrobenou procesu neustálých proměn, zrodu a smrti, kdy smrt je jen pouhou metamorfózou nového znovuzrození. Iluze se může jen přerodit a přeměnit zase jen do iluze a jen vyjímečně lze iluzi přeměnit v realitu mystickou smrtí. Proces neustálých proměn iluze sám o sobě je projevem a tvořivou hrou, toho co je, tedy nejvyššího bytí, které nikdy nevzniklo a nezanikne. Tak tedy i samotný neustálý proces iluzorního bytí, který je vlastností toho co skutečně je, je věčný a je tvořen neustále jen teď, tedy v přítomnosti, je dokonalý a je tvořen radostí a pro radost. Samotný proces neustálých přeměn iluze je tedy hrou skutečností, která také trvá věčně, neustále, nonstop, ale v tady a teď. Proces neustálých přeměn iluze je tedy věčný, i když vše v něm je podrobeno neustálým přeměnám a už vlastní povahou a podstatou je nestálé, ale tento proces přeměn a iluzí není a ani nemůže být tím, co doopravdy Jest a svou nestálostí, proměnlivostí a nutností pohybu a vývoje je podrobeno pro lidskou mysl iluzi času. To co vytváří věčnou tvořivou nestálost iluzí a to z čeho jsou tyto nestálé iluze tvořeny a to, kde samotný, nebo v čem samotný proces přeměn iluzí spočívá a to co tyto iluze vnímá, ale zároveň i vytváří a je jimi ovládáno a zároveň jimi vládne, tedy to co je vlastním, věčným a stálým zdrojem, podstatou a účelem samotného procesu neustálých přeměn, to není nic jiného, než čiré vědomí a inteligence všech možných možností v jednotě sebe sama a toto jediné to je to co doopravdy jest.

To co doopravdy jest, je čistým vědomím a může se stát i stavem změněného individuálního bytí. Změna idividuálního bytí je pak zastavením a návratem do jednoty všech možností mimo prostor a čas i když v času a prostoru.  Samotný stav změněného bytí vytváří i změněný způsob vnímání a změněný způsob vnímání vytváří i jiný způsob chápání a hodnocení všeho. Iluze není sama o sobě schopná poznat realitu, ale realita zakrytá iluzí může tuto iluzi rozpustit a odstranit ji a to tak, že pak už nic nebude bránit spatřit to co doopravdy je a protože to co doopravdy je, je tvořivé inteligentní vědomí a ví, čím skutečně je pak už tedy rozpuštěním iluze je věděno co je realita, jaká je a co je iluze a jaká je. To o čem se zde píše, to není učení a není to předmětem učení a nelze se to naučit a je možné jen se tím stát, tedy přejít na jiný stav bytí. Slepý člověk je ve stavu bytí, které mu neumožňuje spatřit slunce. Může cítit jeho teplo. a slyšet o něm vyprávět a připustit, že má barvu a jas, ale nikdy se nemůže nijak naučit nic o barvě a jasu a pokud mu bude umožněno změnit svůj stav bytí, tak aby skutečně viděl, tak se už nebude muset nic učit a bude vědět, jakou má slunce barvu a jas. Ten kdo překonal iluzi, je tímto stavem bytí a vidí všechny tvary, jevy a události jen a jen jako jeden jediný věčný a nekonečný dokonalý, neměnný a nesmírně krásný celek včetně sebe sama v jednotě všeho a mimo dualitu tak, že vnímání sebe sama zmizí tím, že není koho vnímat. Ten kdo je tímto stavem bytí vidí vždy a za vším, tedy za veškerou neustálou nestálostí jen a jen neměnnou krásnou stálost, jen to co je skutečností a opravdovou, dokonalou realitou mimo čas a prostor. Tedy jeho vnímání krásy bytí, dokonalosti, neosobní lásky, radosti a štěstí je bezprostřední a není ničím odstíněno.  Oproti tomu ten, kdo není tímto stavem bytí v neměnné stálosti a jednotě všeho, vidí jen obrovskou různorodost, mnohost a roztříštěnost a nesouvislost nesčetných forem, jevů a událostí v iluzorní dualitě existence tohoto všeho včetně sebe sama a navíc je to pro něho strach a obavy vzbuzující a zraňující skutečnost. Tedy ten, kdo není tímto stavem bytí, nemůže přejít na jiný, dokonalý stav bytí i když vpravdě už tam stále je a vždy byl i když o tom neví. V podstatě se namůžeme ani stát tím, čím už jsme. Jediné co můžeme, je odstranit iluzi, která jediná nám brání v tom, vnímat to čím skutečně jsme. Kdo tomuto porozumí ví, že je to o mystice a o ezoterice a ví také, že v tom nejsou žádná mystická a ezoterická tajemna a záhadnosti, ale ví a vnímá to jako úžasnou jednoduchost a prostotu a také jako něco co má svou krásnou logiku a při tom samo o sobě je  nesmírně krásné a osvobozující.

Óm shanti, óm shanti, óm